1. ročník o Pohár FLA 2010

Pohárový guláš z opic, brambor, nul a svátečních střelců...

Organizátoři ligového ročníku 2009-2010 vyhlásili před vánočními svátky mezi páté a šesté ligové kolo 1. Ročník turnaje o Pohár Florbalové ligy amatérů Hradec Králové. Turnaj vypsaný pro 12 týmů měl být zpestřením nabitého ligového ročníku, mohl dát šanci na dobrý výsledek i týmům, které již třeba nemohli pomýšlet na první místa v lize a především měl přilákat „týmy z venku“. Do Vánoc se ale rychle přihlásilo osm ligových týmů, čtyři volná místa se brzy zaplnila týmy SK DHL Floorball Team z Prahy, FBC Rochlice z okolí Liberce, FBC Chrast a Patupuf z pardubického kraje. Vzhledem k tomu, že turnaj byl vyvěšen i na oficiálních stránkách čfbu, přihlásilo se dalších šest náhradníků. Možná stálo na zvážení ještě jiný formát turnaje, ale to by byla již otázka minimálně dvou hracích dnů. Jenže co čert nechtěl, sníh začal tát a Laviny se šest dní před turnajem z Poháru odhlásili. Ten byl jen tak mimochodem již přejmenován škarohlídy na Pohár Harryho Pottera, později na Ohnivo-gulášový pohár. Ale že šlo o vtipné Myšáky na jejich stránkách, nebudeme solidárně zmiňovat :-) Nastalo opět šílené mailování a telefonování, ale pro pět náhradních týmů již bylo pozdě a za necelý týden by nestihli poskládat sestavy a změnit své plány. Vše nakonec zachránili natěšení veselí kluci z Chroustovic a zaplnili poslední místo. Zachránili tedy spíš zdraví kapitána Lavin, který tým s omluvou odhlašoval :-)

1. zápas ve skupině - Tornados - Patapuf Pardubice

Sestavu jsme poskládali celkem impozantní. Kvůli Doktorově zranění a absenci Jirky Krátošky jsme angažovali našeho tréninkového kamaráda, vyzkoušeného již na Buldog Cupu, beka se smrtící střelou způsobující po zásahu balonkem podlitiny jak po hrátkách sado-maso – kapitána Zbrojovky - Libora Voleského. Ten pro začátek nastoupil v obraně s Joskou a druhý obranný pár utvořil Jiřan s Martinem. Jenže ten už do auta nastupoval s podivně mokrýma a velkýma očičkama, prý z nandávání kontaktních čoček, ale z jeho dechu by po delší době i Jiřan za volantem nadýchal nějaké to promile. Útoky byly také vyrovnané a silné ve složení Michal, Ondra, Chuck a Tomáš, Koubek, Jarda. Los nám přiřadil hned na první zápas naše známé rivaly z jiných „mimohradeckých“ turnajů – Patapuf Pardubice. Vzhledem k tomu, že kluci uvažují o účasti v příštím ročníku FLA, byla jejich účast vlastně zkouškou velké palubovky. Jak sami prohlašovali, zatím snad na velkém hřišti turnaje nehráli, tudíž v sestavě 5+1, letos se zatím na tréninky scházejí jak šváby na pivo a s florbalovým posuzováním rozhodčích také nemají velké zkušenosti. A tak jsme si snad i díky naší skvělé bilanci – 6 vítězství z šesti zápasů – říkali, že kluky uctivě přivítáme a zkušenostmi z „velkého florbalu“ je pohodově sfoukneme. Kluci vyměnili svá pověstná oranžová trička za bílo-zelené dresy podobné vršovické Bohemce a nastoupili nebojácně. Jak moc dobře známe hru Jirky Antoše, kdy se pohybuje volný na hrotu a čeká na dlouhý lob, tak jsme si na něj v úvodu nedali pozor. Možná i proto, že ho jako jeden z mála Joska neznal, se kapitán Patapufu po dlouhé přihrávce, ne příliš na těsno bráněný, pohotově uvolnil a střelu poslal za Radimova záda. Pohoda, jazz, nevadí, to zmákneme, hrajeme dál. Jenže pak po nenápadné skrumáži za brankou dohopsal odražený balonek pod klečícím Radimem za brankovou čáru a náš gólman jej již vytáhnul zpoza čáry pozdě. S vidinou bramborového pytle a našich „sebevědomí zvedajících“ poznámek se pak Radim vybičoval a předvedl pár slušných zákroků, které nás ještě drželi ve hře. Chtělo to více přidat na rychlosti, nabíhání do volného místa, lepších přihrávek a hlavně dostávat soupeřova gólmana častěji pod palbu. I sám Koubek podotkl, že se ani k jediné střele nedostal, jak jsme si pořádně nedokázali přihrát, anebo nám soupeř přístupem nedovolil. Záhy se ale ujala Jiřanova střela z pravé strany, která jen cinkla o levou tyčku a dala nám další naději. Jenže tentokrát to prostě nějak nešlo, všude jsme byli o půl kroku pozadu, hra útočníků postrádala nápad a prostor ke střelbě, beci nebyli důrazní a také o něco později na místě kde měli být a Radim už také jistě pamatuje lepší zákroky. Patapuf opět odskočil o dvě branky, když přidal třetí gól. V závěru jsme ještě zkusili power-play, ale opět se špatnou koncovkou, kdy jsme ani nerozebrali soupeře, nepřihráli si v šesti a poté co Michal nastřelil hned prvního hráče před sebou, inkasovali na 4:1 do prázdné klece. Došlo tak zatím k naší největší porážce ve zdejší hale a obrovskému překvapení na úvod turnaje. Pro nás to znamenalo posadit se na zadek, zamyslet se nad hrou všech řad, útoku, obrany i brankáře a snažit se začít hrát zase svoji hru, která přinášela úspěchy. Byl na to ještě po prvním výprasku naštěstí čas… A Patapuf možná i díky tomuto výsledku potvrdil účast v příštím ročníku FLA :-)

 2. zápas ve skupině - Tornados - Sokol Předměřice

Ze Sokolíků se pomalu již stávají pořádní orly, vždyť mají na svém kontě z ligy už i skalp Spojených sil a Hradeckých Fos. Ale vzhledem k prvnímu výsledku jsme již museli bezpodmínečně bodovat a přistřihnout Sokolům křídla. Ti se dle mého názoru nesešli v tak silné sestavě jako na ligová utkání, ale do našeho prvního zásahu nabylo nic jasné. Libor před polovinou zápasu natáhl ve středu hřiště ke svojí pověstné smrtící střele, do které ale těsně před brankou vložil hokejku Michal a tečoval do protipohybu brankáře za jeho záda. Po chvíli z přečíslení 2 na 1 našel Jarda přesnou přihrávkou mezi nohama protihráče Michala zabíhajícího až k levé tyči a ten dal na uklidňujících 2:0. Tomáš s Jardou aktivně napadali protihráče již na jejich polovině, vířivým pohybem pobíhali napříč celým pásmem a rychlostí donutili Sokolíky k chybě. Jarda posunul balonek a Tomáš z levé strany poslal lehkou střelu, a jak sám ohodnotil, balonek skončil ušmrdlaně za gólmanovými zády. Pak se z ničeho nic objevil u Martina za půlící čarou balonek. Martin koukal, nikdo kolem něj, a protože rozkaz zněl jasně – střílet a střílet, napřáhl i on. Hokejka mu vydala podivný zvuk, už se staral, jestli není zlomená, ale najednou ho spoluhráči oplácávali a gratulovali k brance. V závěru ještě Koubek nastřelil prudkou střelou brankáře a odražený balonek do sítě doklepl pohotově Jarda. První gól prakticky rozhodl o výsledku, který jsme pohodlně kontrolovali, s chutí si zastříleli a přesvědčili se, že jsme branky dávat nezapomněli.   

3. zápas ve skupině - Tornados - FBC Chrast

Chrast patří ke zkušeným turnajovým týmům a oba zápasy se Sokolem i Patapufem vyhrála bez inkasované branky. Nám bylo jasné, že podle výsledků můžeme vítězstvím poskočit až na první místo tabulky, ale prohrou si rovnou balit fidlátka. Již v zápase se Sokolem jsme trochu prohodily obrané řady, s Jiřanem šel hrát Joska a k Liborovi se postavil Martin. Ten už svoji ranní opičku rozchodil a vypotil, přivezl si zato ale jednu plyšovou, která nás pak provázela celým turnajem, a Martin si ji po vzoru pirátů nosil všude na rameni. Prostě dneska by mu to bez opice asi nešlo. Od úvodního hvizdu jsme nenechávali nic náhodě, snažili se co nejvíce hrát na balónu, přihrávat si, zapojovat do kombinace celou pětku včetně obránců a zodpovědně hrát jeden na jednoho. V páté minutě Jiřan od půlky trefil brankáře, Chuck vyražený míček posunul pod gólmanem na Ondru a ten doklepl na 1:0. Soupeře jsme na naší půlce příliš hrát nenechali a o tři minuty později se na druhé straně Michal uvolnil u levé tyče a posunul na střed pod sebe na Jiřana. K němu se již ale stáhl útočník a střelu by asi zablokoval, ale Jiřan si ho ale kličkou obhodil a k levé tyči dal na 2:0. Na závěr přišel i Radimův výrazný, ale bohužel pouze výjimečný zápis do statistik. Tak dlouho do něj Koubek hučel, ať se naučí pořádně vyhazovat, že si to Radim vzal snad k srdci (nebo chtěl možná naštvaně Koubka trefit balonkem). Vyhodil přesně na polovinu hřiště, Koubek si obhodil posledního hráče a po úniku od středové čáry přidal třetí branku a Radimovi daroval první asistenci do statistik. Po úvodní, téměř blamáži, jsme se nakonec probojovali na první místo 3. skupiny a postoupili do play-off jako druhý nejúspěšnější tým za dosud nepokořeným Černilovem.

Čtvrtfinále - Tornados - Balíci z PPL

Do čtvrtfinále nám tím pádem připadl sedmý tým z postupujících a nešlo o nikoho jiného, než z před čtrnácti dny dvojzápasem prověřené Balíky z PPL. Soupeře již netřeba rozebírat, nic jsme nepodcenili, cítili jsme na sobě zlepšující se formu a dobrou rozehranost a šli si trpělivě a cílevědomě za postupem. Jiřan od půlky přihrál na Ondru, ten se otočil kolem obránce a dal důležitý první gól. Jak se vyplácí rychle rozehrát standardní situaci, předvedl v zápětí znovu Ondra. Po zapískání rozhodčím šla polovina hráčů soupeře střídat, Ondra okamžitě posunul na Michala a ten překvapeným soupeřům zarazil druhý hřebíček. Pak si oba zápis ve statistikách vyměnili, Michal mezi dvěma hráči vrátil pod sebe na Ondru a ten se pěkným golfákem z levé strany nemýlil. Za tohoto stavu z nás opadla i ta poslední nervozita a v poklidu ošidné čtvrtfinále dohráli. V závěru se ještě k vyhozenému míčku dostal Tomáš, pohotovou kolmicí našel vepředu nádherně Jardu a ten uzavřel skóre na 4:0. Odehráli jsme tři výborné zápasy v řadě bez inkasované branky a sami jich vstřelili dvanáct. A už byl před námi jen boj o medailové pozice... 

Semifinále - Tornados - Joker Team Jaroměř

Semifinálový souboj s Joker Teamem jsme mohli brát jako odvetu za naši porážku na Buldog Cupu. Ale na druhou stranu je třeba podotknout, že tam hrál soupeř v jiné sestavě a s 3+1 turnajem, podobným spíše zápasům Musado v obýváku, se turnaj na velkém hřišti a s o něco více florbalovějším pojetím srovnávat vlastně ani nedá. Tedy o odvetu šlo pouze formální, ale spíše jsme mohli soupeře prověřit před nadcházejícím ligovým dvojzápasem v 7. kole. Soupeř měl před naším duelem pouze jednozápasovou pauzu, my se cítili kvalitně rozehraní s optimálním herním i střeleckým sebevědomím. Po dvou minutách Michal u pravého mantinelu vybojoval balonek, pozorně se rozhlédl a uviděl Jiřana nabíhajícího z půlky do volného prostoru. Ten vyslal střelu, na kterou si sice brankář sáhl ale propadla na důležitých 1:0 za jeho záda. Dnes ofenzívní souhra útočníků s obránci fungovala výborně a dokázali jsme se v útočné fázi zapojit v celé pětici do kombinace, což nám dříve hodně chybělo. O pár minut později Tomáš vybojoval balonek, okamžitě poslal další přihrávku na Jardu a ten se po předchozích promáchnutích tentokráte nemýlil. Za chvíli se Libor ujal v našem pásmu míčku, Koubek vystartoval středem k soupeřově brance, jenže Libor mu poslal pas až k levému mantinelu. Koubek letící jak fretka to tedy vzal na levou stranu, v běhu pokračoval až k brance a přesně vsítil třetí gól. Pak si vlevo od naší brány u mantinelu vzal Jiřan až příliš velké sousto, tak dlouho kvedlal a váhal s přihrávkou, že mu soupeř nakonec balonek vzal a před Radimem stojící útočník usměrnil za jeho záda. Naštěstí po chvíli dobře napadající Chuck urval soupeři balonek jak zvíře kořist, přistrčil Ondrovi a ten z pravé strany krásnou střelou tahem vymetl pravý roh branky. Vysněné finále poháru je tu…

FINÁLE - Tornados - Patapuf 

Patapuf i přes své úvodní vítězství nad naším týmem skončil po matnějších výsledcích dokonce až na třetím místě skupiny a do play-off postoupil z šestého místa. Ale po čtvrtfinálové a semifinálové bitvě, dokázal vždy v prodloužení vyrovnaných zápasů udolat soupeře a dokráčet až do finále. A posílen naším prvním skalpem hodlal už konečně změnit dějiny a porazit nás i v důležitém zápase play-off. Jenže my jsme úvodní porážku vzali jako dobré ponaučení, možná i jako vystřízlivění z vysokého sebevědomí (pro Martina i z něčeho jiného:-)) a hodlali zužitkovat rozehranost a dobrý pocit z předvedené hry. První část zápasu se odehrávala v celkem opatrném duchu, nikomu se nechtělo pouštět do bláznivého útočení, naopak dbát na bezchybnost v obraně a neinkasovat. Pak se Koubek proběhl až za soupeřovu brankou, kolem tyče poslal bekhendem dozadu na pravou stranu na Josku. Ten napřáhl a možná lehce tečovanou střelou ze střední vzdálenosti vsítil veledůležitou branku. O chvíli později Martin zabíhal z pravé strany za naši branku se soupeřovým obránce na svých zádech, jako před tím s plyšovou opičkou, chystaje se poslat za bránou míček na Libora. Ač s novými kontaktními čočkami a zrakem jak v rozlišení Full HD přehlédl za Radimem stojícího Patapufíka u druhé tyče. Od okamžiku, co Martin přihrál za branku, útočník jen zasunul kolem tyče do Radimovy klece, uplynula snad jen vteřina a oba bratři si ještě pořád vyděšeně koukali do očí, co se to stalo. Až později Martin přiznal, jak si tuto chybičku vyčítal a v okamžiku změny stavu skóre na 1:1 byl téměř na infarkt. Mnoho lidí nosí na triku supermana, superman ale nosí na triku Chucka Norrise. A možná nikdo neví, že Chuck Norris zase nosí na triku Ondru Duška. To co se nepovedlo v předchozím duelu s Jokerem, kdy mohl být náš Chuck nazván elitním spalovačem, vyšlo konečně tentokrát. Ondra s Michalem si pěkně rozdali přihrávky mezi soupeřovými hráči na jejich polovině a posledně jmenovaný opět nabídl Chuckovi. Ten si na levé straně před brankou zpracoval a vsítil svoji možná nejdůležitější branku. Však také měl obrovskou radost, při oslavě gólu jej Ondra málem zalehnul a rozhodčí náš okamžitě vykazovali na naši polovinu. Finále patřilo nepříliš častým kanonýrům v našem týmu, ale o to je výsledek cennější, že výsledky umí rozhodnout kdokoli z našich hráčů, když se zrovna náhodou snipeři nemohou prosadit. Výsledek jsme si už pohlídali, dostali zlaté medaile se stuhami v hradeckých barvách, pohár pro vítěze a do putovního poháru posadili opici…