2. KOLO FLA 2009-2010

2. KOLO - Florbalová liga amatérů - sobota 24.10.2009

Tuto říjnovou sobotu opět žila Předměřická hala florbalem. Nás čekala čtyřzápasová porce zápasů, z toho dvě velké očekávané bitvy s Černilovem a Zbrojovkou. Pro nás se však nepřímo jednalo i o souboj o první příčku s Fosami. Podobnost obsahu obrázku čistě náhodná. Nejedná se o zuřivou Fosu ani útočícího Michala s hokejkou...:-)

Hon za Fosami ...

Poprvé jsme si mohli užít volného sobotního dopoledne u rodinného krbu a zapojit se do ligových bojů až odpoledne. Nakonec však jen obrazně. Jiřan s Martinem již od rána sledovali v hale ostatní soupeře, dělali si poznámky a posílali on-line výsledky, Ondra si ještě šel kopnout fotbálek, Tomáš letěl do Prahy, Koubek chytal rýmu a kapříky v Poděbradech, jen Radim se poctivě plnil čtyřmi vlašáky a adekvátním počtem pečiva a zvětšoval po vzoru Balouna své rozměry pro co největší zaplnění své branky. Vzhledem k tomu, že v prvním dopoledním zápase se zvířecí havěť – Myšáci a Fosy – porvali o pomyslnou kořist jen 2:2 a pak Fosy vydolovali z PPLkových balíků překvapivě jen jeden bod, ucítili jsme šanci dostihnout zatím vedoucí madagaskarské šelmy i bez lovce Chucka.

24. října 2009 - Sportovní hala v Předměřicích nad Labem 

5. zápas - Tornados – Sokol Předměřice

Těžko bych začínal s líčením zápasu nějak dramaticky, se Sokoly jsme si příjemně zaběhali a zahráli, Michal si decentně zastřílel a po jeho šesti gólech i rozhodčí utrousil, že „ta naše šestnáctka“ je slušnej zabiják. My jsme si však z Michala dělali legraci, že z našich osmi branek vstřelil JENOM šest. Pěkné gólové akce však předvedl i Koubek se zakončujícím Tomášem a Jarda se skórujícím Koubkem.

6. zápas - Tornados – Černilov

Ve středu jsme se s Černilovem při přípravných zápasech „oťukali“ a bylo nám jasné, že musíme hrát více než zodpovědně do obrany, příliš nebláznit a šetřit proti deseti hráčům své síly, kdy stále budeme postrádat našeho agilního fotbalistu, funkcionáře a trenéra Ondru. Jenže jedna věc je stanovit si strategii a druhá dodržet ji. Černilov se kvalitní útočnou souhrou a rychlostí prosazoval a námi stanovené plány dostávaly trhliny. První útočný výpad soupeřovi trojice jsme pokryli opět jen dvojicí obránců, kdy se jeden z našich útočníků pozdě vrátil, a z přečíslení jsme brzy prohrávali 0:1. Následovalo střídání jednoho z našich útočníků a opět přečíslení a skóre 0:2. Tak i skončil poločas jak z hororu Alfreda Hitchcocka. Pokyny o krátké pauze byly jasné – nepouštět se do velké kombinace a fyzicky náročné hry, zvýšit důraz před brankou a vše nastřelovat na soupeřova golmana. Hned po přestávce Martin nastřelil břevno, míček skončil před brankovou čarou a Michal pohotově doklepl. O chvíli později opět Martin nahazoval na branku, tentokráte až od půlky, brankář míček neudržel a Koubek srovnával. Perfektní tlak a nasazení přinesly ovoce, ale defenzivní hra celého týmu pokulhávala pořád. Zbývaly necelé dvě minuty do konce, Černilov opět přecházel do útoku. V souboji se Jiřanovi nepodařilo snad na čtyřikrát odpálit míček, který nakonec jeden ze soupeřů hodil na svého kolegu, a ten těsně před Radimem ze vzduchu trefil na 2:3 v čase 08:38. Ani připomínka na vysokou hru holí nevyšla, rozhodčí se i přesto poradili a branku uznali. Na štěstí v zápětí chyboval v rozehrávce i soupeř, Michal utekl a před brankou našel prudkým pasem Koubka, který hned z první pod padajícím brankářem srovnal. Za remízu jsme nakonec mohli být rádi, pracně jsme ji vydřeli, na vítězství jsme vzhledem k častým a stejným chybám ani nemohli pomýšlet. A v očekávání těžší soupeř následoval hned v dalším matchy.

7. zápas - Tornados – Zbrojovka

Pět minut před zahájením se objevil Ondra, ještě udýchaný a téměř s fotbalovou mičudou pod paží a kopačkami na noze. S třemi lidmi na střídačce jsme se hned cítili silnější. Jenže v úvodu přišel nečekaný výpad soupeře a ještě nečekanější odraz balonku od Jiřana před brankou. Ten ho na poslední chvíli nestačil už ani zakopnout či rozšlápnout, důrazný útočník sice nastřelil Radima do rukou, ale prudký balon ho stejně do sítě přeskočil. Naštěstí jsme hru nezabalili a obdržená branka nás nabudila. Ondra ukázal, v čem jsou jeho přednosti, párkrát skvěle podržel míček na hokejce, tělem si odstavil soupeře a pěknou střelou z otočky srovnal. Po chvíli následovala naše rozehrávka z levého rohu, Koubek neváhal a okamžitě prudce adresoval na Michala. Ten jen před brankovištěm nastavil hokejku a vedli jsme 2:1. Utkání se začalo nezvykle přitvrzovat. Některé zákroky jsme na sobě pociťovali jako fauly, rozhodčí buď byli jiného názoru, spolkli píšťalku, nebo ji vůbec neměli, případně se jen prostě rozhodli nevylučovat. Až při jednom neodpískaném zákroku Tomáš nevydržel, otočil se k soupeři a hrudí do něj strčil. Ten teatrálně upadl, jak kdyby byl inzultován fanouškem po zásahu kelímkem s pivem do hlavy a Tomáš šel na trestnou lavici – 1 minuta plus 5 osobního trestu. Při dalším útoku dostal Michal nejprve sekyru, pak rukou do obličeje a poté co nezazněl opět žádný hvizd, poslal ramenem tohoto soupeře přes mantinel ven. Ten se kvalitně „rozsekal“, ale šlo zřejmě opět o povedenou kaskadérskou finesu, na kterou by byl i Zdeněk Srstka ve svých mladých letech pyšný. Poněvadž hned poté co Michal dostal tříminutový trest a červenou kartu, vyskočil jak srna a běžel Michala poplácat se slovy „to sis teda pomoh“. Ale ať byly zákroky jakékoli, vše vzniklo z liknavého přístupu rozhodčích, kterým se zápas naprosto vymknul z rukou a nevylučovali fauly, ale až zcela pochopitelně naše oplácení. V jeden okamžik tedy seděl za katrem jak Tomáš, tak Michal, se kterým jsme již do konce utkání nemohli počítat. A to byly před námi více jak dvě třetiny zápasu. V dalším souboji před naší brankou málem explodoval zuřivostí i jindy zcela klidný Lukáš, Jiřan ho držel kolem ramen a uklidňoval se slovy, že vedeme a nebudeme už žádné zákroky oplácet. Někteří naši spoluhráči to považovali za špatně načasované objímání, ale vzhledem k tomu, že již soupeř rozehrával, byli oba beci hned od sebe. Protože hrál soupeř téměř čtyři minuty přesilovku za vyloučení Tomáše a Michala, došlo v bezprostřední blízkosti naší svatyně k pěti nepříjemným závarům. Spousta střel prolétala kolem tyčí, střely, které mířily na branku, byly však buď zblokovány nebo skvěle zachytal Radim. Předchozí zákroky nám ještě více zvýšily odhodlanost zápas udržet a vyhrát. Přehoupli jsme se do druhé půle a čas utíkal velmi pomalu. Jakoby toho bylo málo, při jedné střele si Lukáš zakryl obličej, míček to trefil do ruky, za což byl i on vyloučen. Excelentně pracoval v defenzivě i Koubek, podržel si na půlce na zádech soupeře, odolal atakům a kolmicí vyslal do brejku Jardu. Ten utekl soupeřům, sám před gólmanem udělal kličku a ještě více zhatil útočné snahy soupeře na 3:1. Vytoužený konec zápasu se blížil, Jarda s Tomášem důrazně forčekovali před soupeřovým brankářem, ten neměl míček pod kontrolou, Jarda ho vzal trochu i přes ruku Tomáš posunul a Koubek zasadil poslední hřebíček do Zbrojovky. Vítězstvím jsme cítili obrovské zadostiučinění a semklo nás ke skvělému týmovému výkonu.

8. zápas - Tornados – Kamikadze

Ve skrytu duše jsme doufali, že dnešní dva nejtěžší zápasy máme za sebou a posíleni předchozí nelítostnou bitvou jsme chtěli urvat ještě tři body, které by nám alespoň prozatím zajistili první místo v ligové tabulce a náskok na úspěšné a skvěle hrající Hradecký Fosy. Tak se i stalo, zápas jsme odehráli v pohodě, postupně jsme si vypracovávali brankový náskok a v závěru se již soustředili na kvalitní obranu se snahou pomoci Radimovi alespoň k jednomu dnešnímu shootoutu. Ondra se podepsal pod všemi našimi zásahy, obzvlášť třetí branka byla nádherná na podívání. Celá útočná trojka si "rozdala" soupeře, Koubek na Jardu, Jarda na Ondru a 3:0. Škoda že ve florbale platí jen poslední asistence, zde by si ji zasloužil i Koubek. Na závěr se prosadil i náš nadějný bek a nejmladší hráč týmu : "zastavil jsem protiútok, dal jsem to Ondrovi, ten to potáhnul na střed, řekl jsem mu hop a dal mně to. Pak jsem přihrával, ale byl s toho gól..."