2. ročník o Pohár FLA 2011

2. ročník turnaje o Pohár FLA Hradec Králové - 19.3.2011

Naší redakci se dostal po účasti týmu Tornados na 2. ročníku o Pohár FLA do rukou článek jednoho ilegalního blogera a pisálka, komentujícího svým osobitým způsobem průběh turnaje. Právní kancelář již pracuje na odstranění tohoto pisálka a celého blogu a vyčísluje finanční ztráty za žaloby na základě předchozích necenzurovaných článků. I na základě těchto skutečností jsme se rozhodli zveřejněný článek prachsprostě vykrást a použít po cenzuře určité statě :-) Po pravdě řečeno, naše časové možnosti na psaní jsou omezené, takže Cheesemanovi díky... Eeee Chessmanovi :-)

Rok se s rokem sešel a Předměřická hala opět přivítala florbalové gladiátory na pohárovém klání. Tornados po loňském cenném „double“ nastupovali jako obhájci vítězství a los nás přitom vůbec nešetřil. V naší skupině „C“ jsme totiž dostali za soupeře hlavně tým Růžových Pežotků. Tento název sice prvoplánově může svádět k pousmání, ale tento úsměv se jistě změní v kyselý škleb, pokud dostanete možnost nahlédnout do zákulisí a uvědomit si, že všichni hráči na soupisce pocházejí z druholigových Innebandytos Hradec Králové. Dále nás čekalo repete souboje z minulého ligového kola FLAHK proti Kamikadze, kde se chvílemi slušně jiskřilo a jako třešničku na dortu jsme mohli tipovat, co se vyklube z týmů FbK Chameleoni Litoměřice.

1. zápas skupiny C - Tornados - Chameleoni Litoměřice

Po loňském únavném celodenním maratónu k nám byl los příznivý alespoň v tom smyslu, že naše první utkání proti Chameleonům mělo začátek stanovený na 10 hod. Soupeř dorazil v sedmi hráčích do pole + gólman, což mělo být papírově naší výhodu. Mimo mojí maličkosti jsem šli do zápasu v devíti hráčích s Jirkou Krátoškou na postu druhého centra, ale bez Ondry, který si plnil své kapitalistické povinnosti v nově otevřené sportovní prodejně. Jako bychom si však nevzali dostatečné ponaučení z loňského zahajovacího zápasu s Patapufem (solidní propadák, na které nejsme moc zvyklí) a odstartovali jsme proti Litoměřicím dost rozpačitým výkonem. Podle bookmakerů Tipsportu měl být nervózní zejména soupeř, který navíc hrál poprvé „pětkový“ florbal, ale na palubovce to tak rozhodně nevypadalo. Na branku a potažmo i brankáře hostí sice „pršelo“ množství střel, ale žádná se neujala na správné místo až do sítě za jeho záda. První zahrození soupeře v samostatném úniku jsem ještě zlikvidoval levou rukou, aby mě vzápětí notně vystrašilo zacloněné nahození, z kterého míček dopadl přesně mezi nohy. Naštěstí tam ale jeho let také skončil. Soupeř vystrkoval růžky a rozhodně to nebylo o hře na jednu branku. To se potvrdilo v momentu, kdy si jeden z beků soupeře udělal ve středním pásmu z našich útočníků slalomové tyče a dvojice beků Doktor s Martinem už jen marně poskládala své hole jako nedostatečně dlouhé šraňky na železničním přejezdu. Situace face to face končila umístěnou střelou pod pravou ruku a znamenala pro mě vylovení míčku z branky – 0:1 pro soupeře. Postupová matematika ze skupiny byla neúprosná a velela nám jasně získat alespoň bod (což se později potvrdilo). Po taktickém time-outu jsme šli necelé dvě minuty před koncem do power-play, v které kluci ještě více zmáčkli černo-zelené Chameleony v jejich pásmu. Necelou půl minutu před koncem 15ti minutového hracího času pak přišla konečně vysvobozující akce. Od pravého mantinelu volil Jirka Krátoška naštěstí jen krátkou přihrávku na střed, odkud se do balónku z voleje opřel Martin jak Al MacInnis v nejlepších letech a trefil přesně levou horní část branky – 1:1. Zachránili jsme bod v poslední chvíli, dalo by se říci za 5 minut dvanáct, ale zdaleka to ještě nebylo z infarktových koncovek pro tento den vše.

2. zápas skupiny C - Tornados - Růžový Pežotci

Pežotci na nás byli dostatečně připravení a hlavně motivovaní. O tom všem jsme věděli zejména proto, že proti nám měl nastoupit i Joska Janeček, který má u nás post beka spíše jako „šolích“ a jinak je kmenovým hráčem Innebandytos. Bohužel jej však sklátila teplota a proti nám tedy nenastoupil. Do hry už naskočil Ondra a mohli jsme tak nasadit dvě kompletní lajny proti sedmi hráčům soupeře. (dorazil po pravdě až za stavu 2:0 pro soupeře a nejprve přemýšlel, jestli se má vůbec převlíkat, když viděl ten kolotoč:-)). Přesto jsme si však po prvních střídáních jen těžko obsazovali pětku růžových borců, která hrála celoplošný florbal s vyměňováním postů. Takovou hru si bohužel vyzkoušíme jen při pár utkáních ročně a bylo znát, že máme s bráněním problémy. Inkasovali jsme ve třetí minutě, kdy nabíhajícího hráče do volného prostoru nezachytil Tomáš Bouz a já už se jen otočil za míčkem v síti. Na 2:0 přidal soupeř o chvíli poté, když mě prošla střela na pravou ruku. Byla rychlá, tvrdá, umístěná, ale z poměrně slušné vzdálenosti a viděl jsem ji, takže šla na můj vrub. Innebandytos měli otěže zápasu jasně v rukou a po další kombinační akci do prázdné branky doklepávali na 3:0. Pak navíc po neúmyslném střetu Jirky Krátošky s jedním z protihráčů menší postavy „vykouzlil“ rozhodčí alespoň pro mě dost nepochopitelně 5 minutový trest a tím bylo rozhodnuto. Chápu, že podle litery pravidel je úder do obličeje hodnocen v klasickém florbalu minimálně 5 minutami (ne li přísnějším trestem), ale na druhou stranu v turnaji, kde se hraje utkání jen 15 minut, bych rozhodně takovýto výrok čekal s trochou nadsázky pouze za „vraždu“ a ne za neúmyslný faul. Buď jak buď, rozhodnutí sudích jsme samozřejmě nezměnili a museli jsme tak čelit dlouhému oslabení. Drželi jsme se dlouho a statečně, ale nakonec jedna z dorážek znamenala zvýšení už na 4:0 a mně se chtělo zařvat: „zastavte ten kolotoč“ (Cirkus Bude, vlastně cirkus byl). V tuhle chvíli už jsme neměli co ztratit a když Pežotci trochu polevili ve snaze ušetřit něco sil, docílili jsme zlepšenou útočnou hrou alespoň čestného úspěchu. Zásah zaznamenal Michal po Koubkově nahrávce, ale to nám náladu stejně moc nezvedlo. Bohužel v tomto utkání jsme na Pežotky skutečně neměli. V době, kdy jsme se snad mohli nadechnout k nějaké větší útočné snaze nás srazil 5ti minutový trest, který však naší prohru jako takovou nezpůsobil, jen ji dokonal. Ve čtyřech hráčích proti takovémuto soupeři prostě uspět nelze a nic by na tom zřejmě nezměnil ani Chuck Norris.

3. zápas skupiny C - Tornados - Kamikadze

Po dvou zápasech jsme měli na svém kontě jediný bod, zbývalo nám odehrát poslední zápas ve skupině, ale pro nás vlastně již tady začínalo play-off. Prohra je pro nás konečnou, remíza taktéž, a pokud chceme jít dál, musíme už jen vyhrávat. Už tady nám bleskla hlavou vzpomínka na známý dokument ČT o našem hokejovém týmu na loňském mistrovství světa – Tým na hraně. Pro dokreslení situace stojí za zmínku následující okamžik. Po své třetí prohře ve skupině A skončil tým AHF Náchod na poslední příčce a rozhodl se odjet domů a nečekat na zápas o poslední místo. A tady kapitán Náchoda Důša prohlásil něco ve stylu: „Stejně ten zápas o 11. a 12. místo budeme hrát asi s váma, co? Tak my pojedeme domů už teď a zkontumuj to 5:0 pro vás“. Tak se nám věřilo :-)

Zbývalo nám vyčkat na Kamikadze a stejně jako loni se posledním utkáním buď udržet na postupových pozicích do pavouka vyřazovací části, nebo sklapnout kufry a zmizet po anglicku z haly, což jsem si alespoň já osobně nechtěl vůbec připustit. Šlo o přímý postupový souboj, protože Kamikadze dokázali Litoměřice na rozdíl od nás porazit a tak si mohli proti nám dokonce dovolit luxus v podobě bránění remízy. Vyrazili jsme na japonské samuraje s dostatečným odhodláním a zdravě nabuzeni, jako bychom už hráli play-off. Podobným nehecováním a koncentrací jsme se dokázali vrátit do hry například letos v Malých Svatoňovicích, nebo koneckonců i po nenadálém odstoupení snipera Michala v předminulém ligovém kole FLAHK. Ale jako bychom si však dnes nezasloužili jít do vedení a opět jsme inkasovali jako první. Potřetí jsme dnes prohrávali a tentokrát v zápase o všechno. Těžký direkt, ale v takové chvíli se ukáže jakou má mužstvo vlastně vnitřní sílu. My ji rozhodně máme, jen ji ne vždy dokážeme včas a dostatečně probudit. Tentokrát se tak však stalo! Do „sedla“ nás vrátila přesilovka - Ondra předložil balónek Koubkovi a ten se dnes poprvé nemýlil – 1:1. V situaci tři na dva pak Michal poslal z pravého křídla milimetrový pas na Ondru, který prostřelil padajícího brankáře a konečně protrhl svou střeleckou smůlu. Zároveň otočil vývoj zápasu i postupové šance poprvé na naši stranu – 1:2. Soupeř se samozřejmě nevzdal a snažil se docílit remízy, která by ho poslala do dalších bojů. Veškeré naděje bílo-zelených však utnul krásnou individuální akcí Hrůzič, který vyvezl míček z vlastní poloviny hřiště a ze střední vzdálenosti překvapil gólmana Kamikadze „Brodeura“ dobře umístěným „sidewinderem“ k tyči – 1:3. Postup byl náš! Hned se nám dýchalo lépe, neboť možná ostuda a blamáž byla zažehnána a už byl čas i na nějaké ty fórky a hlavně zaslouženou odměnu v místním Bowling Baru v podobě Vitamínu B.

 Vzhledem k našim čtyřem bodům (a postupu ze 7. předposledního možného místa) jsme si nemohli příliš vybírat našeho soupeře do vyřazovací části a museli jsme vzít zavděk už samotný postup. Skupinu „B“ vyhráli pro mě trochu překvapivě Hradečtí Vikingové, kteří v posledním utkání základní skupiny „vyprovodili“ z turnaje po výsledku 3:2 naše parťáky ze šatny – Černilov. To rozhodně čekal málokdo. Ve skupině „A“ se pak na poslední 8. postupové místo „procpali“ domácí Sokolové z Předměřic, kteří byli pro tento turnaj posílení údernou dvojicí útočníků z Valhally, a na hře mužstva to bylo znát. Nás čekal ve čtvrtfinále souboj s vítězem skupiny „A“. Překážkou v boji o medailové pozice byli kluci z Patapufu. Potkáváme se s nimi na různých turnajích (a od letošní sezóny i v lize) již od podzimu 2007, kdy jsme zahájili naši „profesionální“ florbalovou kariéru v H-Centru ve Starém Hradišti. Rozhodně nemůžu říci, že by to pro mě byl oblíbený soupeř, ale podíváme-li se na statistiku,… která nuda je, má však cenné údaje…, pak se dozvíme zajímavý fakt, že ve vzájemných utkáních jsme dokázali Patapuf vždy porazit mimo jediného úvodního utkání loňského poháru. Zejména pak tomuto výčtu vévodí fakt, že do této chvíle jsme soupeře holdujícího také modro-bílým barvám, dokázali vždy přehrát v rozhodujících zápasech turnaje, tedy přesně při této příležitosti. Šli jsme do utkání ovšem také s vědomím toho, že pokud postoupíme, tak nás na 99,99 % očekává odveta proti Růžovým Pežotkům. Neboť bychom byli v semifinále nejhorším z postupující čtyřky…

Čtvrtfinále - Tornados - Patapuf

 No možná i přemýšlení o tomto faktu nám porušilo naši koncentraci na čtvrtfinálový match. První branku vstřelil… Jirka Antoš z Patapufu, jak také dnes jinak. Tentokrát jsem měl čisté svědomí, neboť bombu z jeho hole jsem zaregistroval až po odrazu od palubovky za mými zády. Tam přistal děrovaný míček po zásahu od břevna a okamžitě zamířil ven z branky. V momentu, kdy jsem pohledem lovil, kam dále zamíří, jsem však zaslechl ostré zapískání a poněkud nechápavě jsem se otočil na rozhodčího, který tak přerušoval hru. Jaké bylo moje překvapení, když jsem uviděl, jak svoji paží nekompromisně ukazuje na mou branku! :o … Následovala krátká porada rozhodčích, do které zasáhnul i Jířa jako kapitán, ale s rentgenově-milimetrovým zrakem arbitra jsme už nic neudělali a jen marně jsme vzhlíželi k neexistujícímu videozáznamu studia Buly – 1:0. Tento moment nás však paradoxně nakopnul. Získávali jsme pomalu ale jistě územní převahu a tu přetavil Koubek přesným pasem na Michala, který už neměl problém propálit z pravé strany gólmana soupeře – 1:1. Z vedení jsme se však neradovali dlouho, neboť jeden z útočníků Patapufu se dostal do brejku přes dva naše hráče a ač tísněn bekem, dokázal mě obstřelit na levou „mrtvou“ nohu. V tuhle chvíli bych se radši neviděl, protože do konce zbývalo už jen necelých 5 minut. Začali jsme opět trpělivě presovat soupeře na jeho půlku. Když tlak vrcholil, byl Martin sražen při výběhu z rohu k brance ne kosou, ale nekompromisním „kombajnem.“ Jaké překvapení, že píšťalky sudích v tu chvíli oněměly… Začaly nám pochodovat nervy, což samozřejmě nebylo dobře, ale po všech dnešních verdiktech už to bylo celkem pochopitelné. Ondra vypěnil a poslal dopr… (pardon… do zadní části těla  ) vedoucího rozhodčích Čfbu ve Východočeském kraji Aleše Jansu, který mu s ledovým klidem oznámil, že to byl nezaviněný střet a Martin uklouznul po přišlápnuté hokejce. Za svůj efektní, nicméně nijak efektivní výstup vyinkasoval dvouminutový trest, který nás posílal do čtyř až do konce hrací doby… Situace vypadala beznadějně, ale možná i pocit domnělé křivdy nás dokázal vyšvihnout o „level“ výše do závěrečného tlaku za vyrovnáním. Závěr utkání až do jeho konce vlastně zrežíroval svým „one man show“ hlavně osický expres, plejer s číslem 74, všem známý pirát Koubek. Jako neohrožený bukanýr v šátku nejprve chytrou a rychlou rozehrávkou dokázal srovnat stav hráčů na ploše. Pro nedodržení vzdálenosti šel za katr jeden z hráčů Patapufu a už se dalo volněji dýchat. S Jířou jsme měli dnes power-play dostatečně „nabrnknutou“ z prvního utkání a tak se na klec domácích valil poslední odhodlaný tlak Tornád. 12 vteřin před koncem sedím na lavičce a tupě zírám na útočnou polovinu. V dalších vteřinách ze sedu přeskakuji obřím skokem mantinel a vrhám se vstříc úspěšnému střelci – Koubkovi! Neuvěřitelné se stalo skutkem… za 5 vteřin dvanáct resuscitujeme naše šance na postup. To Michal našel křížným pasem z rozehrávky v pravém rohu Koubka, který z voleje propasíroval míček přes gólmana u jeho pravé tyčky – 2:2. 5ti minutové prodloužení už o ničem nerozhoduje. I když mně po pravdě řečeno polilo horko v posledních vteřinách, kdy jsem nestihnul utěsnit levou tyčku své branky proti Jirkovi Antošovi, který obíhal branku. Naštěstí z bekhendu neměl čas zasunout. Čtvrtfinále musí rozhodnout samostatné nájezdy. Kdysi to byla naše parádní disciplína, která nás dokázala dostat pro zlato v H-Centru i Nové Pace. Poslední tři série nás však stály téměř veškeré sebevědomí nutné k této „dovednostní soutěži.“ Odstartoval to loňský AXA Cup, kde jsme skončili ve čtvrtfinále. Trestná střílení nám pak přidělila stříbrné medaile na zářiovém Joker Cupu v Jaroměři a nakonec i letošním lednovém Zimním poháru v Malých Svatoňovicích. Ne, zcela jistě jsme do rozstřelu nevstupovali s nijak velkými ambicemi, ale spíše s vírou a pokorou v obrat této nepříznivé série. Už výběr střelců na naší straně leccos naznačoval. Trojice odvážlivců byla – Koubek, Jířa a Doktor. Osvědčený sniper Michal po nevydařených Svatoňovicích své místo přenechal (nutno říci, že to není žádná ostuda, Míšo). Trochu překvapivě pro mě nešel střílet ani Ondra. Popravdě řečeno jsem se však o naše střelce až tak nestaral a snažil se soustředit na hráče Patapufu. Los vyhrává Jířa a jediné co si pamatuji je jeho otázka: „Jak jsme začínali tenkrát v H-Centru? …“ (zpětně oceňuji, že alespoň náš GM byl už v tu chvíli myšlenkami naladěn na vítěznou vlnu). Mně bylo celkem jedno, jestli mám jít první chytat nebo budou naši střílet, tak jsem mu opáčil v tomto smyslu. Nakonec jsme se ale oba shodli na tom, že půjdu do klece první. První vyrazila 77čka T. Ellinger (šikovné a rychlé ruce, naštěstí nemohl obíhat branku – teda prakticky). Už předtím jsem přemýšlel, co změnit a po zkušenostech z tréninku jsem zkusil nalákat nataženou pravou nohou hráče ke střele. Nicméně finta nezafungovala a po pomalém nájezdu až do těsné blízkosti jsem šel „na párek“ a bylo to 0:1 pro Patapuf. Za nás začínala 74ka Koubek (oblíbené „pěší“ provedení a střela). Jak už jsem naznačil ve stručné charakteristice, Koubek vypiloval svůj styl „pěšího“ samostatného střílení, kdy vyrazí na gólmana vycházkovým krokem jak na nedělním popoledním špacíru. Míček pak vede s sebou skoro jako svého psíka na vodítku. Gólman soupeře svou velkou postavou dost vykrýval možné střelecké úhly a tak jsem radil zkusit blafák… Koubek však osvědčil nervy jak špagáty a z vhodné vzdálenosti nedal brankáři žádnou šanci přesnou střelou do pravé šibenice! – 1:1. Druhou sérii načala 10tka Jirka Antoš (nebezpečný „koncák“, zakončuje spíše střelou). Proti němu už jsem si opravdu hodně věřil, že jej donutím zkusit střelu. Nevím, zda zafungovala metoda telepatické sugesce, ale každopádně jsem jeho střelu vyrazil svou pravou rukou u masky. Do vedení nás mohla poslat 73ka Jířa (jen dva lidi v téhle republice mají právo na copyright pro bekhendový blafák – Martin Procházka a …) Jířa pomalé nájezdy neumí, ale pokud využije svou největší a „smrtící“ zbraň, pak je jeho rychlost spíše výhodou. I v tomto případě rozhýbal dostatečně gólmana a bekhendovou kličkou doleva s přehledem zavěsil! – 2:1. V třetí sérii jsem tak mohl proti 7čce R. Zdeňkovi utkání ukončit (před nájezdy jsem si neříkal opravdu nic, moc jsem ho otipovaného neměl. Později jasný blafák do forhendu) Opět pomalý nájezd až do těsné blízkosti. Naznačil do bekhendu, ale vzápětí šel na druhou stranu. Stačil jsem ještě skočit tímto směrem, ale bylo pozdě – 2:2. Rozhodnout mohla stále ještě na 4ka Doktor (pokud by mohl, tak by určitě v nájezdu zkusil lobovaný oblouček). Doktorova oblíbená finta, kterou často zkouší na rozstřelu, byla tentokrát zřejmě neproveditelná. Poměrně rychlý nájezd skončil nemastným neslaným pokusem o naznačení blafáku a poté střelou do gólmana. Bohužel tudy cesta nevedla – 2:2. Pokračovalo se tedy „náhlou smrtí“ po jednom nájezdu do rozhodnutí. Otočili se zároveň pozice a my jsme začínali. Na rozstřel museli jít stejní exekutoři, kteří si však mohli vyměnit pozice. Za nás vyrazil jako první opět Koubek, který na svém samostatném nájezdu vůbec nic nezměnil až do finální fáze. Tentokrát střela místo do šibenice směřovala po zemi přesně k levé tyči – 3:2! Doteď ovšem našeho úspěšného střelce podezřívám v tom, že opět mířil do šibenice – pravda, jesle to opravdu nebyli, ale kdo ví, že Koubku? Měl jsem to tedy opět ve svých rukavicích. I Patapuf zopakoval svého skórujícího hráče a proti mně se vydal opět R. Zdeněk. Nyní už jsem byl připraven na pokus o blafák a umínil jsem si, že podruhé již pokus o vykopnutí míčku, jako v prvním případě, neprováhám. Pomalý nájezd mě neukolébal, ale naopak jsem se soustředil na vhodný okamžik a pravou nohou jsem míček nakonec opravdu vystihl! První u mě byli Jířa s Ondrou a vzápětí jsme všichni utvořili radující se klubko. Zklamání kluku z Patapufu bylo při podávání rukou jasně vidět na jejich tvářích. Měli nás „na lopatě,“ ale opět to do vítězného konce nedotáhli. Střízlivě je však nutné přiznat, že vítězem byl šťastnější (no trochu možná i díky nájezdům šikovnější) tým.

Po zápase, do kterého jsme vstoupili jako sedmý tým proti celkově druhému, kdy jsme dvakrát prohrávali a srovnali až 7 vteřin před koncem a po infarktových nájezdech Michal prohlásil: „tak to by mě zajímalo, co o tomhle kluci napíšete“. A Hrůzič to lakonicky okomentoval: „to není tým na hraně, to je Tým za hranou...“ :-)

Semifinále - Tornados - Růžový Pežotci

Semifinálová odveta proti Růžovým Pežotkům už byla přeci jen „jiná káva“ než první utkání ve skupině. Bylo nám jasné, že musíme ze sebe vydat naprosto vše, co umíme, udržet více kompaktní obranu, hrát a běhat na těsno s každým soupeřem a pak alespoň můžeme mít nějakou naději na lepší výsledek, než ve skupině. Soupeř měl takové kvality, že naše šance na úspěch byla tak 30% za bezchybného výkonu. Jenže nám snahu vzala dvě rychlá vyloučení…

Pykali jsme dost přísně za vzdálenost při rozehrávce a to hned dvakrát. Po Tomášovi dokázal využít soupeř i Martinovo vyloučení. Soupeřova 10tka - nejlepší a nejpřesnější střelec turnaje J. Linhart (asi jsem neměl vidět jeho nástřel 9/10 v soutěži o nejpřesnějšího střelce) dokázal využít volného místa nad mým ramenem u pravé tyče a zavěsil i podruhé na 0:2. Rozhodně jsme však bojovali dál, a kdyby proměnil svůj bekhendový blafák Koubek, kdo ví, jak by to nakonec celé vypadalo. Jířa se blýsknul znalostí pravidel v nejlépe možnou chvíli a jako správný kapitán nás dokázal dostat ze třetího oslabení poukázáním na fakt, že jeden z hráčů soupeře hraje s číslem „0“ v poli – síly se srovnaly a my jsme již neinkasovali. Následně dokázal snížit a zdramatizovat vývoj utkání po Chuckově pasu Michal – 1:2. Zkusili jsme ještě power-play, která nám však dnes již potřetí úspěch nepřinesla… Naopak jsme inkasovali do prázdné branky. Se vztyčenou hlavou jsme však mířili do souboje o bronzové medaile.

Zápas o 3. místo - Tornados - Joker Team

Soupeřem v boji o třetí příčku nám měl být Joker team Jaroměř. „Žolíci“ vlastně obhajovali v tomto utkání svůj loňský velmi dobrý výsledek a při jejich útočném florbalu sliboval match zajímavou podívanou. To co jsem si myslel, že bude naší nevýhodou, totiž právě odehrané utkání proti Pežotkům, se nakonec ukázalo být přesně naopak. V tempu a zahřátí jsme vlétli na černo-červené, kteří působili trochu „zatuhnutě.“ Bronz jsme jednoznačně chtěli a šli jsme si za ním velmi dobrým výkonem. Konečně jsme dokázali proměňovat své šance. Za pomoci kluků jsem si po jejich kanonádě 6:0 připsal čisté konto (do kasy rád přispěju :-)). Jokerové v druhé části zápasu od stavu 4:0 trochu rezignovali, ale nebylo divu. V tomhle utkání na nás neměli a nic na tom nemohl změnit ani nejlepší brankář loňského poháru FLAHK R. Jirásek (chytal tehdy za Černilov). I tak si myslím, že však budou letošní pohár díky své semifinálové účasti hodnotit jako vydařené. Je to už asi klišé, ale musím pochválit celý tým světle a tmavě modrých (opět jsme se letos převlékli do původních dresů „KENOX“ a zase to pomohlo) za příkladnou bojovnost a srdíčko, které jsme do rozhodujících momentů turnaje dali. Osobně si bronzu cením více jako druhého místa z letošních Svatoňovic, protože je asi lepší „vyhrát bronz“ než „vyhrát stříbro prohrou zlata.“ Možná ze mě mluví ještě čerstvé zkušenosti nabyté z porážky ve finále a je pravdou, že historie považuje za cennější druhou příčku, ale z hlediska emocionálního zážitku je to prostě nesrovnatelné.

 Finále bylo záležitostí Pežotků a Spojených sil. 1:1 v normální hrací době a hala fandila vesměs oranžovým „United Powers,“ kteří byli již standardně posíleni o dvojici hráčů Špindl Ubals Baťka-Zejda. Dobrým týmovým výkonem se dokázali dostat až do samostatných nájezdů, kde oba výše jmenovaní potvrdili své třetiligové zkušenosti a exekuce provedli úspěšně. Naproti tomu střelci Pežotků, jinak technicky velmi zdatní a šikovní, mě ve finálovém rozstřelu trochu zklamali. Jejich porážka byla nakonec zasloužená, byť se dá říci, že stejně jako v našem souboji s Patapufem vyhrál spíše šťastnější než lepší. V závěrečném shrnutí bych chtěl nejprve pochválit organizaci turnaje (hlavně Jířa + Ondra, ale bezkonkurenční byl i hlasatel, který dokázal sledovat a glosovat hru).

Kompletní výsledky 2. ročníku O pohár FLA Hradec Králové...