2. Turnaj O pohár TJ Sokol Všestary 2009

2. Turnaj o pohár TJ Všestary 2009...

...středa 11. března, chladný deštivý večer, liduprázdný motorest u Všestar, v potemnělé místnosti se scházejí známe ksichty z předchozího roku. Vypadá to, že druhý turnaj se bude konat ve stejné sestavě jako loni, s podobným herním stylem, jen s rozdílem, že už jsme nemuseli říkat, kdo Tornados jsou. Hned bylo jasné, kdo si na celkové vítězství brousí zuby a hokejky a připravuje těla. Náš starý známý „medvěd“ Míra opět přihlásil nabouchaný tým opět s něžným názvem Amputáři a hned počítal, jak náš tým, nalosovaný do druhé skupiny, potkat a zaříznout až ve finále. Ve veselé atmosféře se zde řešilo, jak moc bude povoleno obejít florbalová pravidla, co vše nebudou fauly, jak přípustná bude hra do těla, jak naložit se zákroky rukou v poli, jak pomočit doutnající pařezy a podobně... Počítali jsme se vším, podle zkušeností z minulého roku Martin trefně přirovnal očekávaný turnaj ke gladiátorskému klání v aréně... Boj začíná...

Absence elitního střelce nahrazena kolektivním výkonem...

Poprvé od účastí na turnajích jsme nemohli počítat s naším neskromným sypačem branek Michalem Skrovným. To nás ale naopak ještě více nabudilo a namotivovalo dosáhnout dobrého výsledku i bez něj, ale pochopitelně i jako člena týmu hlavně pro něj. Jako potencionální střelec a Michalův náhradník se do první formace k Jiřanovi a Koubkovi postavil Honza Luňák, náš starý známý parťák z dob hokejbalu před více jak deseti lety. V druhé formaci jsme využili bratrského porozumění Ondry a Martina a k nim nastoupil Tomáš Bouz. Záda nám kryl samozřejmě Radim – naše gólmanská stálice. Ač na tomto turnaji bez výzbroje, zato na ohánění se po soupeřích vyzbrojen hokejkou v ruce.

V prvním zápase na nás čekali Spydeři s aktivní a důraznou hrou. Ani jsme se nerozkoukali a soupeř se po křížné přihrávce a střele o tyčku ujal vedení. Ondra nás ale ve svém druhém střídání uklidnil a přesnou střelou od půlky srovnal. Do poločasu se ještě nechytatelnou střelou z pravé strany zapsal premiérově Honza a rázem jsme vedli. Na 3:1 zvýšil po změně stran po dlouhém potažení a krásné Ondrově přihrávce mladší bratr Martin. Jenže po jednom ze zákroků neudržel Honza nervy a oplácel. Ve dvou hráčích v poli se příliš vymýšlet nedá, než jen vyhazovat, ale k tomu jsme se ani nedostali. Soupeřův kapitán se dostal s míčkem za branku, Jiřan se do něj příliš důrazně neopřel, Radim se ač s nohou u druhé tyče nestačil tak rychle otočit, a ještě přes Koubkovu hokejku po oběhnutí branky protivník srovnal. A již zde jsme si připomněli, že se dnes žádný snadný turnaj hrát nebude. Po prvním upracovaném zápase jsme byli hlavně rádi za důležité vítězství.

I druhý tým „Průstřel hlavy“ byl již od začátku kvalitním soupeřem. Na malém hřišti nebylo moc prostoru na klidnou kombinaci a držení míčku, vždy se někdo zjevil poblíž a díky volnějším pravidlům vám urazil balonek od hokejky, případně i s ní, nebo srazil rovnou vás. Ondra zrovna zahájil střídání druhé lajny, rozhlédl se a poslal nádhernou kolmici na nabíhajícího Jiřana. Ten od poloviny zažehl tryskové motory a přesnou střelou vymetl obě šibenice a dal na 1:0. Začali jsme být lepší, ale ne a ne vstřelit další branku. A trest zákonitě musel přijít. První lajna odběhla po autu střídat ladně jak srnky ke krmelci, jenže soupeř okamžitě rozehrál a osamocený Radim mohl po soupeřích hodit snad jen hokejku nebo botu. Ale neučinil tak a vyndával si míček ze sítě – 1:1. Zahrávali jsme si s neproměňováním šancí a musela nám stačit jen konečná remíza. Bylo jasné, že musíme začít více střílet, rychleji si přihrávat a ještě víc zodpovědně bojovat.

Jako změnu jsme zkusili vyměnit Honzu s Tomášem na hrotech útoků a výměna to byla více než povedená. A hlavně jsme začali střílet. Jiřan si poprvé od hokejbalového finále z roku 2001 připsal hattrick, po brankách přidal Martin, Koubek a Honza. Naši povedenou změnu v sestavě odnesli Johnnyho parťáci po výsledku 6:2.

Vidina prvního místa ve skupině a přímého postupu do semifinále byla jasným cílem pro poslední zápas se Stříbrňákem. Hlavně vyhrát a pokusit se nastřílet co nejvíce branek, díky očekávanému shodnému počtu bodů s Průstřelem hlavy. A opět se střelecky dařilo. Koubek dvěma luxusními přihrávkami nabídl dvě branky Tomášovi, který si ještě po Jiřanově nahrávce přesně na hůl naběhl před soupeřovu branku pro svůj hattrick. I další lajně změna prospěla a Ondra s Honzou skórovali hned dvakrát. Vítězství 7:2 dávalo díky velkému plusovému skóre slibné šance na první místo. Tak se i stalo, když „Prostřelené hlavy“ udolali Stříbrňák v posledním zápase jen o jednu branku.

Zápas pravdy jsme tedy nemuseli podstoupit a v pavouku turnaje najednou koukáme, že v semifinále nás nečeká nikdo jiný než Patapuf. Ještě před zápasem přišli kluci z Pardubic na kus řeči k nám a vypadali, jak když už na derby s námi hokejky zahodili do žita. „Už jsme s vámi hráli několikrát a dopadlo to vždycky stejně“, říkali tak trochu odevzdaně, ale nakonec se stejně herně činili a od zahájení nebylo nic jasného. Honza Luňák nás dostal brzy do vedení, ale „Patapufíci“ ihned pomyslné váhy utkání srovnali. Dlouho se hrál vyrovnaný duel bez výraznějších šancí, když tři minuty před koncem vyvezl během střídání zpoza vlastní branky Martin míček a přes půl hřiště poslal přesnou kolmici na Jiřana. Ten jen z otočky nahodil na soupeřovu branku a míček překvapivě propadl pod brankářem. Do konce zbývala necelá minuta a opět jsme střídali, Koubek unikl po pravé straně a předložil krásně Honzovi, který jen lehce přehodil gólmana. 3:1 postup do finále byl náš.

A na finále se přesně vyplnil scénář plánovaný již v motorestu při losování. Jen s jednou malou odchylkou. Při pohledu na sestavu očekávaných finalistů – urostlých Amputářů, kde si dva urostlí, přes dva metry měřící bratři dělali se soupeři, co chtěli, doplněné o další důrazné hráče, dobrého a nám z minula již známého ďábelského gólmana a urostlého, slušně řečeno korpulentního 140 kg médi Míry – kapitána Amputářů, jsme si řekli, že si půjdeme v klidu zahrát, hlavně se nezranit a na tvrdou hru hrát minimálně stejně důrazně. Ale co čert nechtěl (v tomto případě to platí doslova), si Amputáři díky dobře napadajícímu Tomášovi hned v počáteční rozehrávce srazili míček do své vlastní branky. Ještě do poločasu se jeden z mohutných bratrů při souboji s nebojácným o hlavu menším Martinem zranil a už nemohl nastoupit. To již byla druhá značná rána pro soupeře a my stále hráli důrazně, neustrašeně a nepouštěli soupeře do šancí. Po poločase rozehrával z rohu hřiště Koubek, Jiřan si naběhl na přihrávku, ale z první nestřílel. Měl však chvíli času, nadvakrát si vytáhl brankáře s klece, ten na potřetí ve snaze zablokovat střelu po zemi lehl a Jiřan mu poslal až neuvěřitelně zkušeně střelu „pod víko“. Co celý zápas zkoušel Koubek na Jiřana a nedařilo se, vyšlo vrchovatě, leč v opačném gardu v následující šanci. Jiřan zkusil od vlastní branky oblouček přes celé hřiště, Koubek si skvěle zaběhl mezi hráči, z první zpracoval a procedil balonek pod padajícím brankářem – 3:0. Naprosto úžasný výsledek, který nikdo z nás určitě nečekal. A soupeř už vůbec ne. Ke konci zápasu dostal ještě Koubek šanci z trestného střílení, kdy po jeho dalším vyhození přes celé hřiště zahrál soupeř daleko před prázdnou brankou rukou. Sice neproměnil, ale na skvělý výsledek to již vliv nemělo...

...I bez kanonýra si náš tým společně vystřílel vítězství...

Rozpis zápasů ve skupině B

Rozpis zápasů ve skupině A

 Tabulky po základní části

 1. týmy postoupily přímo do semifinále, 2. a 3. týmy hrají čtvrtfinále

Čtvrtfinále

Semifinále

O 3. místo

FINÁLE