28. - 30. zápas sezony 2010-2011 - 10. hrací kolo FLA

Vítej zlatý hattricku....

Již na začátku sezony jsme rozlosování posledních dvou kol hodnotili pozitivně, kdy si těžké soupeře odbudeme dříve a v závěru budeme moci finišovat v boji o titul proti relativně slabším soupeřům. O to cennější byl fakt, že jsme si mistrovský titul zajistili již pět zápasů před koncem v boji se silnými soupeři. I když jsme na poslední kolo nepotřebovali bojovat o každý bod a branku, nechtěli jsme za žádnou cenu promrhat dosud ojedinělou sérii letošní sezony, kdy jsme stále zůstali jako jediný tým bez porážky. Na večerní oslavě by po nějaké té ztrátě bodů pivo tolik nechutnalo, vysazovat zápasy stejně neumíme, tak jsme si neskromně řekli, že to dnes dáme taky za plný počet. Šuškalo se sice něco o bláznivých změnách v sestavě, útočném duu Wilfried – Kweuke v podání našich beků Doktora a Martina, neboli Vymatlanýho a Vymaštěnýho. V oblasti sci-fi se zmiňovalo cosi o stažení Michala do obranných řad, přesun Radima taktéž na beka se zdál být spíše výplodem halucinací a hláška o závěrečném bourání brankářských statistik Jiřanem už téměř volala po zásahu zřízenců psychiatrické léčebny.

28. zápas - Tornados - Sokol Předměřice

Nic takového se pochopitelně v úvodním zápase neudálo a nastoupili jsme v plné sestavě bez žádného guláše. Jen na postu levého křídla Koubkovi lajny chyběl Tomáš, kterého nahradil Honza Šveiger a zaokrouhlil letošní účast ve FLA na 10 zápasů – tedy plnou třetinu. Sokolíci, posilněni svým bronzovým vystoupením na turnaji ve Skutči a s představou, že my se už budeme po palubovce pohybovat jen z povinnosti a s nějakým promilem v krvi, vůbec nepochybovali, že nás dnes porazí a právě oni budou týmem, který si letos připíše náš první skalp. Měla tomu napomoct i odhalená tajná domluva z našeho tréninku, kdy měl Doktor „ztratit“ balonek a nabídnout šanci Sokolíkovi Petru Hubáčkovi. Otázkou je, zda se v Doktorovi pohnulo svědomí, dostal málo zaplaceno, nebo si vzal k srdci výhružku, ať do zápasu ani nenastupuje a jde se svléknout :-). V zápase nakonec k žádnému náznaku o domluveném výsledku nedošlo a ambice Sokolíků jsme utnuli hned v počátku. Michal při pohledu na svoje statistiky zřejmě uznal, poté co měl vítězství v kanadském bodování a ve střelcích již téměř jisté, že asistencí má na svém kontě nějak poSkrovnu a všechny tři brankové zásahy „jen“ připravil a přenechal jiným. Nejvíce to možná překvapilo jeho dvorního nahrávače Ondru, ale ten tedy nepohrdl a prvními dvěma zásahy jasně ukázal, jakým směrem se bude zápas odvíjet. Ve druhé půli se Míša opět „nechtěně“ zapomněl na palubovce, kdy už střídala druhá lajna a jeho další přihrávky využil i Koubek. V celém zápase jsme odvedli dobrou defenzivní práci, pohlídali si všechny útočné snahy soupeře a pomohli Radimovi k již 13té letošní nule. Jediným negativem bylo neproměnění ani jedné z přesilovek, ale přes celkem jasný a pohodový výsledek nás to zatím trápit nemuselo. Ale je to rozhodně statistika na zamyšlení, poněvadž v poslední době nejsme z těchto herních výhod vůbec produktivní.

29. zápas - Tornados - AHF Náchod

I vzhledem k jistotě celkového vítězství a nevelké zodpovědnosti o výsledky došlo k mišmaši v sestavě hned v dalším zápase. Doktor si šel odskočit na hokejbal a Ondra na fotbal. Toto oslabení sestavy přišlo zrovna v nejmíň vhodný okamžik, a to proti pravděpodobně nejtěžšímu soupeři dnešního dne. Ale stres, pokud nějaký vůbec byl, opadnul hned v 36 vteřině, kdy se Michal individuálně prosadil. Odehrát celé kolo s častějším střídáním by se asi v takovémto vedru nedalo, ale jeden zápas a ještě k tomu při rozhodnutém umístění a vedení byl z počátku v pohodě. Brzy také padla i druhá branka, kdy Jarda Bleha musel proměnit, i kdyby nechtěl, po krásně připraveném balonu od Michala. Od začátku jsme věděli, že bude potřeba pohlídat především kapitána soupeře, zblokovat jeho střelbu a snažit se s ním běhat na naší půlce, jakmile bude u míče. No a právě přesně tak jak si řekneme, tak nakonec neuděláme. I když jednou šťastně a podruhé přesnou střelou se přeci jen „Důša“ dvakrát prosadil a z pohodového vedení byla plichta. Chvíli to i vypadalo, že budeme rádi za remízu a hlavní bude, abychom i v tomto zápase udrželi celkovou neporazitelnost. To ale nechtěl vůbec připustit Míša, vybojoval u levého mantinelu balonek, vyrazil na branku a díky v pravou chvíli dobře clonícímu Hrůzičovi procedil 8 vteřin do konce vítěznou branku. Bylo to tedy nakonec urvané vítězství za pět dvanáct s velkým štěstím, ale po zápase jsme se tvářili, že takhle jsme to přesně chtěli a drama bylo jen tak pro zpestření dne :-)

30. zápas - Tornados - FBC Valhalla

Valhalla má věkově nejmladší tým v soutěži. Předměrický Sokol má sice ještě mladší hráče, ale průměrným věkem Valhallu určitě nepatrně převyšuje. Valhalle se jako nováčkovi úvod relativně vydařil, po úvodním otrkání a větších prohrách získala do třetího kola 8 bodů za dvě remízy a dvě výhry. Ale od té doby mladíci neuhráli ani bod, 19 proher za sebou je srazilo na poslední místo. Herně na tom sice nejsou tak špatně, mají jednoho slušného kanonýra, na kterém by se dalo stavět, ale musejí vylepšit především celkovou defenzivu týmu. Karty před zápasem byly rozdány jasně, o nějakém přemýšlení nad výsledkem se nedalo uvažovat, maximálně tak o výši skóre v náš prospěch. A s tímto smýšlením jsme také nastoupili do zápasu. Po prvních střídáních se možná v hale někdo štípal, jestli se mu to nezdá, jiní na sebe dýchali, jestli nejsou nalití, ale pak museli všichni rozpoznat, že se jim to nezdá a buď jsme nalití my, nebo se něco v sestavě přihodilo. Na beku se objevoval Michal a Chuck, na křídlech útoků se pohyboval Jiřan s Doktorem a brzy i dorazil nefalšovaný coach – Ondra z fotbalu. Ani se nesvlékal do dresu, jen si dal nohu na střídačku, rozbalil a zakousnul žvýkačku a kvalitním coachingem posílal jednotlivé hráče na plac. Je pravdou, že kdybychom ho jindy nepotřebovali tak nepostradatelně na centru první lajny, tak jako coach by byl určitě obrovským přínosem. Michal s Jiřanem sázku dodrželi a vyměnili si pozice. Míša si ale nemohl první vstřelenou branku odpustit a hned měl Jířa na talíři, že i z pozice beka dokázal Míša vstřelit branku. Jirka se ale nechtěl nechat zahanbit a za chvíli se před brankovištěm po Koubkově přihrávce prosadil i on. Ještě před zápasem předal svoji kapitánskou pásku Radimovi, aby na něm prý nebyl takový tlak a mohl se jen soustředit na hru:-) Náš gólman z tohoto okamžiku žije až dodnes, jedinou zveřejněnou fotografii, kde je s kapitánskou páskou na svém rukávě kopíruje a s podpisy dává kolemjdoucím, zvětšuje do velikostí plakátů a vylepuje na billboardech :-)) (P. S. Radime, rádo se stalo:-). Ale tento paradoxně poskládaný veselý vláček začal nějak zpomalovat a i Valhalla se začala rozkoukávat. Náš populární známý kudrnatý shooter soupeře Fanda „Lehoučký“ to má v týmu spíše těhoučký, ale proti nám se individuálně dvakrát prosadil a bylo srovnáno. Jednou dokonce nevěděl co s balonek při standardce u mantinelu, nahodil na branku ve stylu „já to nechci, co s tím, hooop to tam, hele vole gól“ a nachytal celou obranu i Radima kochajícího se kapitánskou páskou na švestkách :-) Už jsme si říkali, jestli nevrátíme sestavu do původní podoby, ale začali jsme hrát trošku důrazněji s lepší defenzivou a nechali Míšu více útočit. Rezultovaly z toho dva naše zásahy z kombinace těsně před brankovištěm, když nejprve Jarda využil Koubkovu nahrávku a poté Honza Šveiger oslavil svůj desátý start po Míšově asistenci. Soupeř ještě v závěru snížil, ale výhru jsme si už vzít nenechali.