4. Florbalový turnaj - H-Centrum

 Krev na palubovce, aneb "tak už něco pískej..."

V neděli ráno jsme se zodpovědně včas sešli na baru v H-centru. Prvotní cíl a odhodlání bylo jasné -vybojovat ve zdejší hale třetí vítězství v řadě a stát se prvními majiteli nevracejícími zdejší putovní pohár. Jenže včerejší turnaj v České Třebové nám již hodně sil vzal, únava se skrýt nedala. Jiřan si přinesl očividnou únavu, Radim chvíli hecoval, že bez poháru domů nejede, ale i on sám pak přiznal, že po ranním probuzení přemýšlel o utracení, nebo minimálně o amputaci nohou. Tomáš náš „vitální“ tým povzbudil, že on sám spal jen hodinu a Ondra s Jirkou Krátoškou pozitivně přihodili svojí únavu ze včerejšího fotbalového zápasu. Jen Martin stále hýřil euforií a rozčiloval se, ať takovéto zbytečnosti neřešíme. Nasnadě možná bylo přejmenování na „Trosky Hradec Králové“, ale vzhledem k nápisům na dresech jsme tak neučinili.

Hned v prvním zápase jsme se ani nestihli rozkoukat a s týmem pojmenovaným Canada, složeným z mladých hokejistů, jsme brzy prohrávali, kdy nahozený balonek z levé strany lacině propadl pod Radimem. Tomáš sice brzy krásnou střelou srovnal, ale v tomto zápase jsme opět tahali za kratší provaz. Tvrdá hra, vůbec nepřipomínající florbal, nám na začátku moc nesvědčila a dostali jsme další dvě branky. V závěru sice Ondra ještě snížil, ale vstupem do turnaje byla porážka. I diváci se na nás překvapivě dívali, s výrazem „co se to s Tornados děje“. Jiřan propadával skepsi, Radim řešil všemožné detaily a taktiku a Martin vše uklidňoval, že nejdůležitější bude jen čtvrtfinále. Jasné bylo ale to, že dnes to žádná legrace nebude, hra bude mnohem tvrdší a od dalšího zápasu musíme zabrat.

Neúspěšný zápas znamenal i změnu taktiky v našem mužstvu. Ondra přenechal svoji pozici v útok Jiřanovi a změna to byla více než povedená. Další prověrkou se pro nás stal tým Černilova, nováček příštího ročníku hradecké FLA. Kvalita soupeře byla očividná a soupeř se také ujal vedení. Po Jiřanově nedůsledném přistoupení měl jeden z hráčů čas na střelu a překonal Radima. Jiřan naštěstí ještě do poločasu vše napravil a po přihrávce Jirky z rychlého brejku pod padajícím brankářem srovnal. Po změně stran ještě tvrdá řezba zesílila a začaly první hádky a bitky. Ale pomyslné misky vah na naši stranu převážil Tomáš, který dorazil za záda bezmocného brankáře Ondrovu nepovedenou střelu, a my byli vděčni alespoň za toto vydřené vítězství.

Ač ze skupiny postupovaly všechny týmy, nechtěli jsme ve čtvrtfinále narazit na nejsilnější tým ze skupiny B. V prvním poločase, kdy nejprve po střele mezi bránícími hráči, poté ze stejné strany po přesném růžku a do třetice po blafáku do backhandu, dosáhl Jiřan hattricku a Ondra ho už posílal na bar objednávat panáky. V druhé půli naši převahu podtrhl Jirka, kdy nejprve skvěle podržel téměř minutu míček za soupeřovou brankou a po chvíli sám zvýšil na 4:0.

Po zápasech ve skupinách přišel zajímavý telefonát. Michalův tichý hlas ve sluchátku zvěstoval, že se mu jeho dítka podařilo po obědě uspat, a že by nakonec rád přijel. Zda uspal i manželku, vytratil se jen na procházku či mytí auta, nebo se upsal nějakým nezištným darem, se nedovíme. Ale čtvrt hodiny před důležitým zápasem se v hale H-centra objevil! Jako první naprázdno polkli kluci z Patapufu, protože v případě našich čtvrtfinálových úspěchů se opět střetneme v semifinále, ale toto pro ně nepříjemné zjištění schovávali za kyselé úsměvy. Dorazivší sniper si s naší pomocí vychutnal ve čtvrtfinálovém klání Gumové medvídky, vsítil první gól, pak sice chyboval a nabídl srovnání, ale hattrickem nás uklidnil. Po Michalově nahození se ještě tečí prosadil Jiřan a vytoužený boj o pohár byl před námi a o něco více reálný.

A zase Patapuf. Snad čtvrt hodiny před zápasem naši staří známí nedělali nic jiného, než jen probírali taktiku, a kdyby měli u sebe nákres hřiště, počmárali by ho jak Boris Michajlov v Naganu 1998. Pět předchozích utkání jsme vždy vyhráli, ale „Patapufíci“ se v tomto zápase rozhodli, že přepíší dějiny. Ale Michal se opět prosadil a alespoň zpočátku nás vedoucí brankou uklidnil. Ještě v první půli vybojoval v pravém rohu od soupeřovy branky míček a poslal jej před branku na volného Martina. Ten z první nevystřelil, zpracoval si přihrávku a zkušeně zavěsil na 2:0. Celý turnaj nás Martin uklidňoval a sliboval, že nás pošle do finále a tak skutečně učinil. Závěrečný tlak Patapufu však ještě rezultoval ve snížení na 2:1. Zbylá minuta a půl do konce rozhodně nebyla pro slabší povahy. Nejprve se rozezvonilo břevno a o chvíli později rezonovala pravá tyčka naší branky. Radim však měl své tyče opravdu dobře postavené a druhý míček se za jeho záda již nedostal. Slavili jsme postup do finále a před námi stanul poslední krok k vytouženému cíli.

A byla tu výzva k odvetě za první prohru – hokejisté z týmu Canada. Jak se popasovat s jejich hrou? Nad některými momenty a chováním jejich hráčů v předchozích utkáních leckdo vrtěl hlavou a po základních skupinách tým Černilova po jejich vzájemném zápase dokonce odjel z turnaje, že tato hra nemá nic společného s florbalem. Ustrašený rozhodčí dal jasně najevo, že vylučovat, ba i pískat nic nebude, takže se schylovalo k pěkně vyhrocenému duelu. 2 x 8 minut zápasu bylo spíše přehlídkou tvrdých střetů, vzájemného osekávání, emocí a příliš florbalu neukázalo. Dvě minuty do konce byl Ondra zasažen hokejkou do čela a utržil krvácející šrám, vyžadující zašití. Rozhodčí ani toto jako faul neohodnotil, koukal, jak když spadl z jedle a Jirka Krátoška se jal bránit svého kamaráda. Kdyby z jednoho ze soupeřů nakonec nevypadlo tiché „vždyť jsem říkal promiň“, tak bychom asi Jirku nepoznávali. Toto intermezo pročísl Jiřanův výkřik „tak už něco píp pískej“, kterému ač s horečkou bylo před zápasem zamítnuto požití Brufenu. Ondra musel na rychlé ošetření a poslední dvě minuty nám citelně chyběl. Jenže toto extempore již k velké hře nevedlo a oba týmy si už počkaly spíše na nájezdy. Diskuze ještě pokračovaly při losování a i kvůli tomu Jiřan po výhře v losu vybral možnost, kterou soupeř pro sebe nechtěl – začínat nájezdy. Série po třech nájezdech a poté po jednom do rozhodnutí. Radim se odebral s naší maximální důvěrou do branky a první nájezd vychytal. Michal se s rolí odstřelovače nepopasoval a neproměnil, v druhém nájezdu byl Radim opět neprůstřelný. Pak se chopil míčku Tomáš Bouz a poté co se mu brankář pohnul, ukázal, že si v této disciplíně věří. Přesnou střelou do pravého rohu nám zajistil vedení 1:0. Jenže následující trestné střílení soupeř proměnil. Ondra i přes své zranění měl závěrečné rozhodnutí na své hokejce. Nemohl tým při nájezdech opustit, vyrazil vstříc brankáři, ale trefil pouze břevno. Pořadí nájezdů se obrátilo a již šlo o jediný nájezd. Míček si vzal Jiřan, rozhodčí ho poslal až na půlku a pomalým během se vydal k brance. Naznačil střelu, brankář se pohnul a těsně před ním si míček stáhl do backhendu po vzoru Martina Procházky a zavěsil pod víko – 2:1. Radim měl vše ve svých rukách a jako v celém finále, podržel i na tentokrát. Střelec ho pouze nastřelil a my všichni v ten okamžik na Radima v radosti naskákali. Martin celé nájezdy seděl s hlavou v dlaních za mantinelem a nedíval se, pak přiběhl vykulený k Jiřanovi se slovy „jak jsi to tam poslal?“....

Zápasy ve skupině :

 Čtvrtfinále :

 Semifinále :

 FINÁLE :

Tabulka střelců na turnaji :

Důkaz o tvrdém a nekompromisním boji v cestě za třetím titulem v H-Centru:

26. 4. 2009 Pohárový hattrick z H-Centra, aneb "poslední rána kapitána a The Rock nepokořen"