1. Florbalový turnaj ve Všestarech

Dlouho se zdálo, že se snad jiné turnaje než v H-centru nehrají a počkáme si půl roku na další „půlročník“. Jenže náhoda zapracovala:

... Z osobního deníčku Jiřana :

„Seděl jsem jednou po Vánocích na obídku se známým a najednou se při olizování kostí od pečené kačenky jen tak mimochodem zmínil, že jde hrát na nějaký turnaj do Všestar. Zaskočilo mi v ten moment a po odkašlání jsem z něj páčil, kdo to organizuje. Bohužel nevěděl, nebo nechtěl říct. Ještě s mastnou pusou jsem v práci hledal na internetu všemožné odkazy, jestli je ve Všestarech nějaká hala a až přes hlavního Sokola a stránky plaveckého bazénu jsem se dovolal. Turnaj měl být snad jen v osmi mužstvech, dokonce už hned za týden, ale když jsem je ujistil, že nejsme nijak dobří, jen si chceme zahrát, tak se tedy nakonec kvůli nám hrálo v deseti týmech.“

Posilněni úspěchem na florbalovém turnaji v H-Centru jsme i přes tuto lest pomýšleli ve Všestarech na příčky nejvyšší. Hned po losování potkal Jiřan kamaráda od oběda, oblečeného v oranžovém dresu Patapufu. Ten byl mírně překvapený, že jsme se tam ještě dostali. Ale jeho překvapení ještě nemělo konce. Hrálo se v klasické tělocvičně, kde jednu stranu mantinelů nahrazovaly lavičky a druhá stěna byla obložena deskami zakrývajícími topení. První zápas proběhl v klidném duchu, rozehráli jsme se, možná i navnadili a Michal Skrovný spláchl soupeře Maxon Pardubice rychlým hattrickem, po brance přidali bratři Ondra a Martin Špalkovi. Michalovi tři branky nestačily a po další krásné nahrávce od Tomáše Bouze přidal šestý gól. Ve druhém zápase jsme poznávali jisté hráče z H-centra. Tým složený kolem nám již známého urostlého medvěda, který v Pardubicích tehdy vtékáním a ucpáváním celé branky vychytal remízu 2:2, potvrdil název týmu Amputáři a důraznou hrou byl výsledkově lepší než my. Jednu branku inkasoval Radim velmi smolně, když míček prolétl vysoko za branku, odrazil se od zdi do jeho zad a následně do sítě. Na mantinely se zde nehrálo, protesty neměly význam. Soupeřův brankář, jak vzezřením, vyholenou hlavou a i chvílemi vyplazujícím jazykem, chytal opravdu ďábelsky. Jen nandat růžky. Třetí zápas skupiny rozhodoval o našem bytí a nebytí v turnaji. Vedení 1:0, které nám zajistil Ondra po obtočení branky, se totiž v druhém poločase změnilo na nepříznivý stav 1:2 a my potřebovali proti týmu BSB Pardubice uhrát nejméně bod, abychom zůstali ve hře. Vytouženou branku v závěru utkání zajistil dorážkou Ondrovy střely Michal Skrovný a tím jsme zůstali ve hře. Tím jsme tedy nijak neoslnili a soupeře výstavní hrou a výsledky neohromovali. Když se již blížily konečné zápasy ve skupinách, v kuloárech, zákoutích tělocvičny a u guláše v předsálí se kalkulovalo o případných vhodnějších soupeřích na semifinále a z toho resultujících „pohodovějších“ zápasech. My však museli vyhrát poslední zápas a neřešit takovéto možnosti. A na závěr jsme dostali nám již známý Patapuf. Výborně se zaskvěl dvěma brankami nejmladší z bratrů Martin, Jiřan poděkoval za informaci o hraném turnaji známému z „Patapufíků“ také dvěma góly a pátou branku přidal Michal, který se na turnaji jako jediný trefil v každém zápase. Vyhráli jsme hladce 5:2. Tento zápas nám ale rozdal do semifinále opět náš "oblíbený" Patapuf. Téměř ihned se hrála odveta. Oranžovým klukům se, ač s úsměvem, hrát další zápas proti nám už moc nechtělo. Radim v brance výborně zachytal, pokryl všechny střely a postup byl na cestě. Michalova rychlá branka naši hru uklidnila, dobře střílející Martin přidal další úspěch a postup završil rychlým brejkem a blafákem Jiřan, který svým třetím golem (a jedinými na turnaji) obšťastnil známého od soupeřů. Jestli tehdy nechtěl prozradit, jak se na turnaj dostat, byla to kvalitní pomsta, jestli to opravdu nevěděl, tak zajímavá náhoda. A opět nás čekalo finále, kam nás svedla cesta trnitá a i hodně štěstí a příhodně se vyvíjející další zápasy. Ale i tak jsme chtěli týmu Amputářů oplatit porážku ze základní skupiny. Na tvrdou hru, případné fauly, bitku a hru do těla jsme už z prvního klání byli připraveni a snažili se uplatnit zkušenosti z hokejbalu. Vedení 3:1 po polovině zápasu bylo výborné, hráli jsme pěkný florbal a důraznou a tvrdou hrou jsme se soupeři vyrovnali. V tento okamžik jsme snad už v hlavách měli vítězství a nepředpokládali bychom, že se může něco přihodit. Zápas jsme kontrolovali a rozehrávali ze středu hřiště. Ondra si seběhnul k Martinovi pro krátkou rozehrávku. Chlapci se však nedomluvili a zatím co Ondra náběh jenom předstíral a myslel, že Martin bude hrát dozadu až na Radima, tak Martin to provedl přesně naopak. Volného míčku se zmocnil soupeř, a ač se nám ho ještě podařilo zdržet, celkového zmatku nakonec využil ke snížení na 3:2. Ihned po rozehrání, se za půlkou do míčku opřel onen mohutný medvěd a snad po jeho životní střele se balónek zastavil až v šibenici Radimovy branky. Florbal nám v tento okamžik ukázal, jak může být krásny a zrádný zároveň. Stačilo pouhých 10 sekund a jedno špatné rozehrání a stav byl 3:3. Otřeseni z tohoto vývoje jsme se vrhli znovu do útočení a snažili se strhnout vedení opět na naši stranu. To bylo velkou chybou a ponaučením pro příště, kdy je i remízový stav stále hratelnější než prohrávat. Na cestu domů jsme dostali ještě další dvě branky a po prohře 3:5 jsme se opět radovali jen z 2. místa. I když tady už bylo radosti podstatně méně než v H-centru. Vyhrajeme vůbec někdy?

Tornados - branky