O pohár města Hořice - 9. ročník

Hořická pohádka…

Bylo, nebylo… V Hořickém království toho času vládly dva znepřátelené tábory. Před dvěma léty opustil královský Rod Sršňů - ligových to rytířů, značný počet nájemných žoldáků, kteří od věků táhli pospolu. Nyní se vydali vlastní cestou a jsou ve zdejší krajině známi pod jménem Jungles. Každoročně, když se okolí začalo oteplovat jarním sluncem, pořádala se na místním kolbišti rytířská klání. Aby se umocnila prestiž těchto soubojů, zvali se i rytíři z blízkého okolí. Převaha místního rodu však byla značná a tak za posledních osm let téměř nikdo Hořické neohrozil. Ale po znepřátelení zdejšího rodu a rozdělení na dva tábory se začaly vést boje o trůn na Hořickém panství právě mezi těmito dvěma rivaly. Devátého léta se o pověstný Hořický pohár přijeli utkat i páni z Mladé Boleslavi, Valdic a také zlověstní řezníci z Hořic. Napětí ve zdejším městečku se před kláním tohoto roku dalo téměř krájet, nepřátelství mezi oběma místními tábory se stupňovalo a hrozilo, že přeroste až v pouliční nepokoje. Žila zde ale jedna služebná, která tuze milovala své rodné město. Při jednom zimním výletu do nedalekého královského města Hradce svěřila své obavy jednomu z místních rytířů. Ten se svojí družinou přijal její pozvání a byl odhodlán při případných jarních nepokojích pomoci nebohému místnímu lidu, kdyby se situace mezi oběma znepřátelenými rody neúnosně zvrhla…

Popisovat prostřední část příběhu a samotné klání pohádkovým způsobem by bylo dost infantilní a zkreslující, přejdeme tedy na novodobý překlad do florbalového jazyka. Celou přípravu na Hořice jsme plánovali poskládat tým do kompletních dvou pětek, i vzhledem k hrací době 2x12 minut a očekávaným kvalitním soupeřům. Jenže brzy začaly docházet omluvenky a zdroje do ofenzívních řad se tenčily. Nejvíc to potěšilo Michala, který se těšil jak malé dítě, že si konečně pořádně zahraje a nebude muset „pořád“ střídat. Elitní lajnu Michal-Ondra-Koubek doplnil zodpovědně běhavý Jarda Bleha a předbrankový killer Chuck. Jenže do obrany nakonec zůstal jen Jiřan s Martinem a tak se naskytla skvělá příležitost angažovat našeho nového parťáka z tréninků Honzu Volence. Nepíšu záměrně „z Černilova“, protože on je hrdý, že je z Librantic :-). No a do brány se pochopitelně zodpovědně připravoval mistr bonmotů a přezdívek, Radim neboli The Whale (nebo The Wall?, teď nevím:-)).

Zápasy ve skupině B:

Díky rozlosování jsme nastupovali až do čtvrtého matche, což nám dalo čas okouknout celou pětici zbývajících týmů. Hned bylo jasné, že pravděpodobně oba nejlepší týmy, a to Hořičtí Sršni a Jungles, hrají ve druhé skupině, což na případné vyhlídky pro play-off bylo smrtící. Jenže jestli se budeme chtít dostat do vyřazovacích bojů, bude potřeba porazit alespoň jeden tým z naší skupiny. Jako první nás čekal manšaft ze známé Boleslavské RAFL ligy – Cerberos Mladá Boleslav. Stejně jako soupeř jsme vlétli do zápasu ve velkém tempu. Bylo jasné, že vítězství tým posunuje z tříčlenné skupiny dál, nedalo se na nic šetřit, bylo potřeba makat od úvodní až do poslední minuty. Malou výhodou možná bylo, že jsme byli zatím odpočatí, soupeř již jeden zápas hrál, ale na druhou stranu po téměř dvouhodinovém sezení na tribuně spíš člověk zívá, než aby byl rozehraný. Z úvodních dvou minut vyrovnaného oťukávání přišlo nenápadné Michalovo nastřelení, gólman vyrazil a Chuck pohotově doklepl do soupeřovy branky. Vedení sice bylo uklidňující, ale přílišné uklidnění se někdy moc nevyplácí. Ondra za naší brankou viděl za půlkou volného Michala, který by mohl uniknout do rychlého brejku, jenže Ondrovi se dlouhá přihrávka nepovedla a soupeř z rychlé přihrávky a střely srovnal na 1:1. Naštěstí se ale brzy opakovala téměř přes kopírák naše úvodní šance, Michal střílel z levé strany a Chuck byl připraven opět dorazit do branky. I když to tak vypadalo, míčku se ale dotknout nemusel a Michalem vyslaný balonek brankáři do sítě propadl. Třetí gól opět připravil Michal. Za bránou soupeře udržel balonek pro sebe, uvolnil se a poslal zpoza klece pas na střed, kde Martin pohotově napřáhl a poslal plíživě plazivou střelu po zemi, která nějak skončila za brankářem. Celkový čtvrtý a svůj druhý zásah si připsal Michal a pak se prosadil i Ondra a odčinil chybku před vyrovnávací brankou. Jarda vrátil chytře před branku, Ondra do míčku jednou rukou plácnul, a ten se brankáři prokutálel mezi nohami, jak se po něm natahoval. V závěru soupeř ještě snížil na 5:2, kdy sice přesnou prudkou střelou, ale z ostrého úhlu, překvapil Radima. Ale došli jsme si pro potřebné vítězství, solidně si zaběhali a bylo znát, že ve vysokém tempu nás budou zápasy stát hodně sil.

Jednozápasová pauza a už jsme zase museli na plac. Jak jsme se před zápasem dověděli, nebylo příliš záhodno si s dalšími soupeři vyřizovat případné osobní účty a hrubě je napadat. Chlapi a pánové ve středním věku přijeli z okolí Jičína a někteří z nich prý dohlížejí na neposlušné chlapce v nedalekých Valdicích. Možná že jsme začali zbytečně ustrašeně nebo nedůrazně a brzy také došlo na standardní situaci před naší brankou. Pozdě jsme postavili vězeňskou zeď, soupeř rychle rozehrál a poslal střelu za Radimova záda. Jenže armáda se nebojí vlka nic. Michal, i když mohl zpoza branky přihrávat, chvíli si míček podržel, brankář se nejdříve otáčel na obě strany, ale pak mírně zaváhal a očekával přihrávku na někoho před brankou a Michal mu kolem levé tyče zasunul do branky vedoucí gól. Hra pak byla o poznání lepší, ale Kartouzy hrály podstatně důrazněji než předchozí tým. Při jednom vyběhnutí od vlastní branky strčil soupeř Jiřanovi hokejku mezi nohy a ten se rozplácl o zem jak vejce. Rozhodčí si nevšiml, soupeřův hráč něco prohodil o tom, že si to udělal sám a protože se Jiřanovi asi nechtělo na Valdické bručet, jen se sebral a šel střídat. Jako skvělá posila se ukázal Honza Volenec. Nejen že hrál v defenzívě důrazně a byl u všech soupeřů včas a rychle, dokázal i výborně zahrát do útoku. Nejprve mu Ondra adresoval z pravého rohu přihrávku a Honza se krásnou střelou pod víko zapsal mezi střelce Tornados. Pak se dokázal prosadit po levé straně sám, nastřelil na branku a Michal tečoval střelu mezi nohy gólmana na 3:1. V závěru jsme si už hru chtěli podržet na vlastních holích, někdy možná zbytečně drželi hru v rozích u mantinelů nebo za naší brankou, až z toho resultovalo špatné střídání vysíleného Martina a Honzy najednou a po chvíli nedovolený zákrok Jiřana před brankou. Opět ale došlo k rychlé rozehrávce, Jarda „svému“ hráči sice stihl strčit hokejku na poslední chvíli do střely, ale ta právě zaplula ještě lépe pod víko Radimovy branky. Naštěstí zbývaly už jen 4 vteřiny do konce a na vyrovnání nemohl soupeř pomýšlet. Na druhou stranu škoda dostat takto pozdě zbytečnou branku.

Semifinále :

Z prvního semifinále postoupili do finále podle předpokladů domácí Sršni Hořice a turnaj se rýsoval přesně tak, jak si všichni místní přáli. Přes nás přejdou i Jungles a finále bude v hořickém podání. Ne že by se nám zrovna klepaly kolena, ale pohled na naše tři hráče na střídačce a vedle toho jedna elitní pětka Jungles na place a dalších sedm borců zubících se z lavičky, nebyl povzbuzující. Vzpomněli jsme si na 1. kolo play-off na Open Game, kdy jsme se chechtali, že se takovýto počet hráčů ani nemůže pořádně dostat do hry. Ale ti nás pak točili jak centrifuga a my se balili domů. Bylo jasné, že pro možný úspěch musíme dát do zápasu úplně všechno. Každý z nás musí mít svého hráče, běhat s nimi na krok, nenechat je střílet a v předbrankovém prostoru být důrazní. Zápas určitě musel být z pohledu diváka skvělou podívanou, na tribuně fandila i skupinka místních slečen, ale až po zápase jsme zjistili, že ovace patřily nám. Z poloviny Jungles se valila jedna akce za druhou, čas pomalu odpočítával každou vteřinu, ale my stále bez větších šancí nepouštěli Hořičáky do vyloženého zakončení. Útok dobře pokrýval rozehrávku soupeře a nepovolil přečíslit obráncům, naši beci odvedli také potřebný kus práce, v soubojích byli důrazní, někdy možná až na hranici vyloučení, před brankou docházelo i k častým osobním kontaktům, mantinely se bouraly po nárazech hráčů a Radim lapal v životní formě. 12 minut poločasu uteklo a soupeř stále neměl vyloženou gólovku. My se do šancí dostávali také a ve druhé půli stále častěji. Bylo jasné, že rozhodne jediná branka, trocha štěstí, jedna povedená akce. Ale ani druhý poločas nepřinesl rozhřešení. Po pětiminutovém prodloužení měly následovat případné nájezdy. Nechtěli jsme soupeře pustit do žádné šance a na nájezdy jsme si věřili. Ale v prodloužení jsme měli najednou více šancí my a Ondra se rozhodl, že dá branku a pak se všichni na něj nasypeme v levém rohu. Jenže to Ondra udělal úplně špatně, než řekl. Jednou střelou dokonce trefil před brankou Koubka a ve druhé minutě, z úrovně 2 metrů vpravo od branky u mantinelu, zkusil křížem přes pásmo najít Michala. Ten si rychle zpracoval a prostřelil gólmana mezi tělem a pravou tyčí. Goooool, jsme ve finále...

 FINÁLE :

Samotný postup do finále byl pro nás velkým úspěchem, nechtěli jsme sice dopadnout jako kašpárci, ale s ambicemi jsme do zápasu nešli a chtěli jsme si už jen zápas užít. Sršni doslova létali po palubovce, točili dvě kompletní formace, hráli s velkým nasazením a ve velkém pohybu. Možná až zbytečný respekt nebo naše velká pohodička zapříčinili první branku. Jeden útočník oběhl s Jiřanem branku, poslal na svého spoluhráče, a ten těsně před Radimem s Martinem na svých zádech domlátil na třikrát balonek do síťky. O něco později přišla bohužel i druhá branka, po pěkné a rychlé kombinaci následovala střela a Radim se jen ohlédl. Bylo potřeba začít víc makat, takhle to ještě mohlo skončit pěkným debaklem a nakonec bychom za kašpárky opravdu byli. Jiskřičku naděje přinesla dlouhá přihrávka na Michala dopředu. „Ten si zpracoval, nějak se s tím motal a pak se z otočky trefil k tyči. Prostě taková jeho klasika, kdy stojí zády do hry a pak se rychle uvolní na jednu stranu a jde to střely“, ohodnotil akci náš neoficiální kouč Ondra :-) Jenže jiskřičku hned zase pohybem sfoukli Sršni. U mantinelu poblíž naší střídačky se jeden útočník uvolnil od Jiřana, přihrál na svého parťáka, který utekl Michalovi a vteřinu do konce poločasu dal na 1:3. To už bylo celkem na ručník, ale rozhodli jsme se do posledních 12 minut turnaje dát všechno a zabojovat. Leckdy jsme střídali jen, že jsme přepadli přes mantinel na střídačku, ale pak začaly na naše hokejky přiházet i šance. Tři minuty po přestávce někdo z obránců střílel od půlky na branku, před ní škrtnul Michal a posunul k levé tyči. Ondra na hranici brankoviště ve vzduchu doklepl do branky a zásah na 2:3 z našeho pohledu nebyl už jen jiskřičkou, ale zažehl pořádný plamen. Soupeř stále sice točil dvě pětky, ale začal hrát o poznání ustrašeněji a možná se obával o výsledek. Šest minut před koncem jsme stáhli hru pouze na elitní útok Michal-Ondra-Koubek. Jarda s Chuckem přijali zodpovědně rozhodnutí týmu a vyčkávali na střídačce, točili jsme jen v obraně Jiřana, Martina a Honzu. Minutu a půl do konce jsme si vzali oddechový čas, nejen na poradu, ale i na odpočinek pro naše útočníky. Rozhodnutí bylo jasné, ještě více přitlačit, cpát každou střelu na branku a až budeme držet útočné pásmo, za Radima v brance nastoupí jako šestý do pole Jiřan. Následovala rozehrávka z rohu, Koubek poslal podél mantinelu pod sebe, až na Martina. Ten nastřelil na branku, Michal si sklepl svým typickým způsobem rychle ze vzduchu vedle sebe, rychlá otočka a pod padajícím brankářem srovnal na 3:3 – 1 minutu a vteřinu do konce! Neuvěřitelné se podařilo, dokázali jsme za druhou půli srovnat výsledek se soupeřem, který měl i herně navrch a měl si po poločase s přehledem dokráčet pro vítězství. Takticky jsme ale zápas zvládli na výtečnou, dali do hry na palubovce poslední síly a tam, kde síly nestačily, pomohli si důrazem. Soupeře vyrovnání hodně srazilo. Koubek hned přispěchal ke střídačce, že jakmile vybojujeme balonek, pošleme ho na půlku soupeře a tam se ho pokusíme podržet. Prodloužení by už bylo loterií a pro obě mužstva by začínalo za stejných vyhlídek. Jiřan dostal před naší střídačkou balonek a Koubek se zdál být zcela volný před soupeřovou brankou a hned ukazoval, ať pošle dlouhý balon. Jířa přes třičtvrtě hřiště poslal oblouček na branku, už se zdálo, že by Koubek mohl balonek zpracovat nebo tečovat, ale nepodařilo se mu. Jenže gólman právě reagoval na pohyb míčku, jako kdyby ho Koubek zahrál a přeskočil mu přes ruku do sítě… Neuvěřitelné, rozhodčí ukazuje do brány, brankář se drží za hlavu a Koubek ukazuje přes celé hřiště na Jiřana a oba běží k sobě… 25 vteřin do konce zápasu 4:3 v náš prospěch... Zbylé vteřiny jsme byli rozhodnuti případně sežrat i balonek, zašlapat ho do parket, nebo ho snad schovat i do štulpen nebo trenek... Závěrečný klakson a prodloužení nebylo již zapotřebí hrát... :-)

… tímto neuvěřitelným zakončením se povedlo Hradeckým rytířům senzačně vyhrát turnaj o Hořický trůn, ale zároveň i uklidnit atmosféru mezi tamními bojovníky z řad Sršňů a Jungles. Svým vítězstvím si na rok přivlastnili hořický trůn a budou bedlivě dohlížet nad děním mezi oběma znesvářenými gangy. A jestli nezemřeli, nebo je Sršni či Jungles nezamordovali, žijí dodnes… :-)