(Schindlerův) „Vorviho“ seznam, aneb jak získat titul na tribuně...

(Schindlerův) „Vorviho“ seznam,

aneb jak získat titul na tribuně

V sobotu 4. 5. jsme úspěšně zakončili již pátý ročník FLAHK v Předměřicích nad Labem. A když píšu, že úspěšně, tak tím myslím další, v pořadí již čtvrtou obhajobu mistrovského titulu…

Tyto tři řádky můžou jen těžko postihnout všechnu dřinu, snahu, radost, euforii ale i napětí a frustraci, které nás celou sezónu od října do května nerozlučně provázely v různém pořadí. O tom jaké to bylo než jsme mohli nad hlavu opět zvednout „ušatý pohár“ by měly svědčit následující odstavce.  

Propozice ročníku slibovaly dopředu zvýšení atraktivity, neboť díky rozdělení na 1. a 2. ligu se sice snížil počet účastníků v první lize na 12 týmů, ale zároveň došlo ke změně schématu hracího systému. V základní části se hrálo dvakrát s každým z týmů a následovala nástavba, v které se 8 nejlepších mužstev utkalo o titul, zatímco spodní čtyřka hrála baráž s dalšími 4 nejlepšími týmy z 2. ligy.

Tím se jednoznačně odbouraly „nezajímavé“ zápasy, neboť o titulu rozhodoval každý bodík a naopak u sestupu nebo postupu do 1. ligy není asi třeba příliš hovořit o „malém herním náboji“.

Nechme už ale suché teorie a podívejme se na praxi. Tedy na stručný průběh ročníku z pohledu „bianco-azzuro“.

O tom, že v posledních dvou letech se „válec“ Tornados rozjíždí opravdu pomaleji jsme se přesvědčili hned v prvním kole 6. října. Ze čtyř zápasů jsme brali 8 bodů, ale remízy s Fosami a Kamikadze jsme mohli pokládat spíše za ztrátu. Ročník naopak velmi dobře rozjeli Hradečtí Vikingové, kteří se okamžitě pasovali na „černého koně“ soutěže a až do Vánoc drželi první příčku tabulky. Nám v prvním kole citelně chyběl Ondráš, který s Koubkem tvoří stabilní dvojici centrů. Zejména když pak proti Kamikadze musel odstoupit ještě zdravotně indisponovaný „Osický Expres“, znamenalo to překvapivou remízu 3:3, neboť jsme nedokázali v obranné fázi pokrýt důraznou hru soupeře.

Druhé kolo 27. října dokonce ještě podpořilo teorie o „mistrovské kocovině.“

Vzhledem k nepříliš přesvědčivým výkonům v prvním kole bylo rozhodnuto o variantě nasazení druhého gólmana do poloviny zápasů jako nového impulzu pro celý tým. Je pravda, že remíza proti Fosám šla na vrub Radima, takže po trochu bouřlivější interní debatě dostala šanci naše dvojka – Veronika Zapadlová, která tak získala u Tornados primát, když nastoupila v naší sestavě jako první zástupce něžného pohlaví. Kvalitním výkonem přispěla k zisku dvou bodů při remízách 2:2 se Spojenými Silami, respektive 4:4 s Vikingy, čímž se ukázalo, že je třeba semknout se a zapracovat na celém výkonu mužstva a nehledat individuální chyby u jednotlivců. Kuloární informace blízké redakci Plesku však hovoří také o tom, že hlavním přínosem bylo společné sprchování na závěr dne….

Buď jak buď, tak  po dvou kolech jsme měli bilanci 3-4-1 a s 13 body jsme zakotvili na 5. místě tabulky. Na to jsme nejen my nebyli zvyklí… Naštěstí přišel 17. listopad a s ním výročí zmlácení studentů na Národní třídě pohotovostním plukem SNB…,  tedy to také, ale hlavně 5. výročí založí týmu.

Dobře jsme poseděli v hojném počtu na výroční akci a já si jsem jistý, že zrovna zde jsme znovu zatopili pod kotlem naší lokomotivy, které trochu docházela pára.

Ve třetím kole 24. listopadu z nás tak byl „expres,“ který posbíral 9 bodů za tři výhry. Nejdůležitější byl začátek proti Myšákům, kteří pro nás nepředstavují ideálního soupeře díky svému hernímu stylu. Výhru jsme urvali díky přesné trefě Ondráše, který se do té doby na hřišti také hledal. Naštěstí se našel v pravý čas. Patapuf jsme přetlačili 3:1 a výkon jsme korunovali čistým kontem po výsledku 4:0 s nevyzpytatelným Černilovem. S 22 body jsme se vyšplhali na 3. místo tabulky a náskok Vikingů jsme snížili na již přijatelné 4 body.

Soutěž v tu dobu bohužel negativně ovlivnilo odstoupení týmu Chroustovic.

I když se proslýchalo o problémech a tým nejezdil na FLAHK v kdovíjakém počtu, tak tato zpráva přišla jako blesk z čistého nebe. Pro vedení soutěže to připravilo dost perných chvil s řešením celého problému týkajícího se odehraných zápasů Chroustovic. Nakonec došlo k anulaci osobních bodů hráčů a všem týmům zůstaly pouze kontumace 5:0 v jejich prospěch a 3 body.

Jak již bylo uvedeno, Hradečtí Vikingové „přezimovalo“ na přelomu roku na prvním místě. Zde je nutné podotknout, že ve stejné situaci se modro-bílí nalézali i loni, kdy na prvním místě byl pardubický Patapuf a nakonec se z poháru stejně radovali Tornados. Proto letos žádná nervozita nepanovala, neboť po loňském „dostihovém finiši“ jsme věděli, že chleba se láme až v druhé půli sezóny. A to jsme potvrdili i ve čtvrtém kole 5. ledna. Porazili jsme postupně 4:1 Joker Jaroměř, 3:0 Kamikadze a 2:0 Hradecký Fosy. Když se k tomu připočítaly 3 body za druhou kontumaci s Chroustovicemi, tak jsme díky zisku 12 bodů konečně dosáhli na první místo v průběžné tabulce a předskočili tak poprvé Vikingy. Zlepšená obranná hra podpořená bezchybně chytajícím mužem v masce konečně nesla plody tvrdé práce na tréninku i v pohostinských zařízeních.

2. února na 5. kole FLAHK nezačali Tornados příliš dobře. Tedy v podstatě dobře začali a po 18 minut válcovali s přehledem Spojené Síly poměrem 3:0. Pak však přišel „black-out,“ který vyústil ve srovnání na 3:3 v posledních 2 minutách utkání, kdy jsme dost nepochopitelně vyklidili střed hřiště a začali se spoléhat mylně na to, že to prostě nějak „domlátíme.“ Nedomlátili jsme, ale na druhou stranu jsme se dokázali z tohoto KO rychle oklepat. Hned v následujícím utkání jsme uťali vítězné chutě a rostoucí sebevědomí Vikingů, kteří odešli poraženi 2:0. První gól dával výstavním skokem do brankoviště Ondráš a druhý naše pardubická posila Martin „Matty“ Pova. Sokol Předměřice jsme v následujícím „mači“ přetlačili 4:2 a šli jsme na Laviny. Ty dohrály minulý ročník v euforii a báječnou jízdou v druhé půli soutěže získaly bronzové medaile. Mimo jiní i díky tomu, že v posledním zápase sezóny dokázaly zdolat Tornados poměrem 1:0.

Bylo to utkání, v kterém držíte jako gólman tým „nad vodou,“ chytíte trestné střílení, ale nakonec přeci jen jeden balónek najde cestu za vaše záda… Na druhou stranu nikomu jsem tak nepřál bronz jako Kamilovi „Maxovi“ Polákovi na druhé straně pole. Prostě rozporuplné pocity, které přicházejí ihned po utkání.

Na to vše jsem si vzpomněl ve chvíli, kdy jsme po 20 minutách porazili Laviny 1:0 a vrátili jim tak podzimní porážku v poměru 2:1. Přesnou střelou z dvojité otočky, kterou obkroužil Kamilovu bránu se o toto vítězství největší měrou zasloužil právě „Matty,“ kterého jsem okamžitě přejmenoval na „Piruetu Sindy“. Po pátém kole jsme drželi první příčku a zvýšili náskok na druhé Vikingy již na 7 bodů.

2. března končila 6. kolem základní část a lámal se chleba v bojích o volná místa do nadstavbové části. Modro-bílí mohli být v pohodě. Ze tří zápasů si odnesli 9 bodů za výhry 1:0 proti Černilovu, 2:0 proti Patapufu a 4:1 proti Myšákům. Vikingům se počítala v tomto kole ještě kontumace proti Chroustovicím, ale i tak jsme drželi luxusní náskok 6 bodů před závěrečnými „mači.“

6. dubna začala naše „Finálová cesta.“ Jak se potvrdilo, tak na hřišti už mnohdy místo florbalové šikovnosti rozhodovaly pevnější nervy. Hodně utkání bylo „o hlavě“ a nad některými výsledky by si renomovaní „bookmejkři“ Tipsportu asi jen trhaly vlasy. Tornados ráno začali důležitým vítězstvím 2:0 proti Lavinám, které bohužel pro ně, začali v druhé půli soutěže ztrácet „dech.“ Modro-bílí tak zároveň zvládli svůj syndrom „ranních a zahajovacích utkání,“ který nad nimi dlouhodobě visí. Jak je vidět, při dobré přípravě a koncentraci všechno jde. V ten den to byl rozhodně náš nejlepší zápas na všech postech. Poté jsme museli být rádi za remízu 1:1 s Fosami, protože ty nás už podruhé za sebou přestřílely a tentokrát zaslouženě brali bod. S Patapufem jsme museli otáčet zápas, ale díky střelecké fazóně Koubka s Mattym jsme dokázali tým okolo našeho parťáka z mistrovské sezóny 2009/10 - Jirky Antoše porazit 4:2. Možná i díky tomu jsme nastoupili do posledního zápasu proti Černilovu trochu laxně. Věděli jsme, že už v tomto kole i přes ztrátu Vikingů nemůžeme „urvat“ definitivu titulu, ale i tak  byla lákavá představa náskoku 8 bodů před posledním kolem. Vedli jsme 1:0 po gólu Michala, ale potom se vše obrátilo a bojující žluto-černí otočili na 1:2. Michal osvědčil „snajperské“ sklony a ještě jednou srovnal, ale zaváhání v poslední minutě nás stálo všechny body. Z rychlého brejku jsme dostali na 2:3 a Honza Volenec mohl slavit náš skalp.

No nic. Znamenalo to jen jediné. V posledním kole budeme hrát 4. května s Vikingy téměř přímý souboj o zlato, do kterého si poneseme vklad 5 bodů náskoku na prvním místě tabulky. Opět ranní zahajovací utkání od 8 hodin…

Spojené Síly nemají svého „špílmachra“ Zdeňka Baťka, ale je třeba dávat pozor na stále nebezpečného Karla Brejchu. „Karlos“ se sice neprosadil, ale nás stejně čekalo „dejavu“ s posledním vzájemným utkáním. Vedeme 3:0 a vše směřuje k pohodovému zisku bodů. Zejména Koubkův „slalom“ na 3:0 si volal o nominaci na „zlatou helmu DELI“. Ale pak přišlo snížení na 3:2 a půl minuty před koncem ještě chyba Radima, který si zpoza branky srazil míček za svá záda kolenem – 3:2. Tento výsledek jsme naštěstí takticky udrželi a v tom byl největší rozdíl mezi týmem v únoru a dnes. Ufff…. Oddechli jsme si jistě všichni. Teď byl v tenisové terminologii míček na raketách Vikingů, které ihned po nás čekali nevyzpytatelní Kamikadze. Při sledování průběhu jejich utkání jsem si jen promítal scény z našeho podzimního utkání, které skončilo 3:3 a odstartovalo u nás tak trochu „mytí hlav.“ „Orlů Nipponu“ bylo najednou plné hřiště a nový gólman v jejich kleci, jinak jejich stabilní bek, se překonával ve fantastických zákrocích. Vikingové sice otočili na 1:2, ale vzápětí přišlo vyrovnání na 2:2 a celá naše tribuna vyskočila jako jeden muž s mohutným výkřikem „GÓL!“ Nebylo to asi příliš sportovní, ale nehrajeme tady přeci kuličky. Když pak přišel ještě zásah na 2:3 ve prospěch Kamikadze už jsme téměř otvírali šampaňské. Nakonec jsme tak získali svůj 5. titul FLAHK …. na tribuně. Nutno však podotknout, že zisk titulu tímto způsobem nebyl o nic méně sladký, než kdybychom jej získali až v dalším vzájemném utkání.

Díky tomu jsme se s Vikingy střetli už jen v boji o čest. I když bývalé PPLko hrálo ještě o druhé místo a k jeho zisku potřebovali bod. Nakonec jej také uhráli, když jsme se rozešli smírným a spravedlivým výsledkem 1:1. Uzavření 5. mistrovské sezóny ve velkém stylu pak přinesl „mač“ proti Kamikadze, které jsme na závěr „vyprovodili“ kanonádou 5:0.

Po utkání byl v plánu hon na gólmana, ale vzhledem k tomu, že „The Whale“ z brankoviště neutíkal, tak následovala nefalšovaná valná hromada. Ležet pod cca. 500 kg není procházka růžovým sadem, to mi věřte. Ale nakonec mě z té země nějak „srolovali“ a to i za přispění Kamila, který se domáhal svojí branky na další utkání.

Nastává čas bilancovat. Mistrovský titul pro sezónu 2012/13 jsme nakonec vyhráli s náskokem 11 bodů před druhými Hradeckými Vikingy a třetími Hradeckými Fosami. Vikingové nakonec uhájili druhý „flek,“ ale nutno říci že si zisk stříbrných medailí zasloužili. Celý rok předváděli kompaktní týmový výkon, v kterém spatřuji stejné prvky, které vynášejí úspěch i modro-bílým. Je ale pravdou, že v druhé polovině soutěže si vybrali trochu „nováčkovskou daň“ v bojích o nejvyšší příčky. Nicméně nějaké zkušenosti letos získali, takže předpokládám, že pokud udrží kádr i na další sezónu, budou opět našim velkým soupeřem.

Bronzové Fosy předvedly hektický závěr. Loňský mistr remíz se na poslední kolo dostavil v počtu hráčů 1+5 a hrál tudíž bez střídání (sic!) . Přiznávám, že při pohledu na prázdnou střídačku jsem jim na začátku dne nedával příliš šancí na zisk bronzu, na který si brousily zuby hned 4 týmy. Jenže kompaktní obranný blok podpořený skvělým gólmanem Fišerem (který měl podle mého dostat cenu pro nejlepšího gólmana) přiváděl soupeře k šílenství. Navíc dravé Fosy dostály svému jménu a pod vedením Marcela Dobreva připomínajícím v plném běhu spíše lovícího geparda dokázaly z brejků smrtelně trestat. V přímých bitvách o třetí místo porazily jak Černilov, tak Laviny a nakonec v přímém boji i Patapuf. Takže zasloužená placka a návrat po loňské smolné sezóně na výsluní.

Brambory stejně jako loni zůstaly na Patapuf. Tentokrát to měli kluci ve svých rukou na rozdíl od loňské sezóny. Jenže zápas s Fosami nezvládli a zůstali opět těsně pod bednou. Tradičně výborného beka Marka Machúta, který byl vyhlášen nejlepším obráncem soutěže, doplňoval ještě snajpr Robin Zdeněk, ale celkovou slabinou podle mého byla obrana. 56 gólů v letošní konkurenci, kdy se celkový průměr inkasovaných gólů proti loňským sezónám ještě snížil, bylo prostě moc. Tady je třeba zapracovat.

Pátý skončil Černilov, který dlouhodobě staví na kvalitní defenzivě v čele s nejlepším gólmanem soutěže Jardou Pavlem jr. Jejich vítězství nad Tornados v první části finálové nadstavby je ještě posunulo do boje o bronz, ale ve vyrovnané bitvě 4. května jim nepomohla ani značná podpora diváků v hledišti. Jak ale při odchodu řekla jedna jejich malá fanynka při pohledu na náš pohár: „My Vám ho stejně příští rok sebereme…“ Tak se uvidí.

Šesté zakončily sezónu Laviny. Tým, v kterém chytá náš dobrý parťák Kamil Polák jsem po loňském bronzu tipoval na našeho velkého soupeře o titul a do poloviny sezóny to také tak vypadalo. Druhou část však oranžovo-černí nezvládli a nakonec si nejen vytáhli „Černého Petra“ v boji o bronz, ale po nepovedené finálové části skončily na trochu nevděčném 6. místě. Tým má značnou ofenzivní sílu, ale ta je zdá se koncentrovaná zejména do brejkových situací. Pokud má mužstvo tlačit a poradit si se „zakopaným“ protivníkem, který zná jejich styl, je tu najednou problém. Vzadu pak přicházelo příliš chyb, které nestačil Kamil hasit. V každém případě však mimo něj musím vyzdvihnout ještě Dušana Aubuse, který ve svém věku může sloužit za vzor mnohem mladším hráčů v celé lize. Jeho tah na branku a střely křížem do vinglu mě straší již hezkých pár let a doufám, že ještě nějaký čas budou.

Sedmé místo vybojovaly Spojené Síly. Zde to byl značný ústup ze slávy, ale tým evidentně prochází generační výměnou, takže po dvou úspěšných letech není třeba ztrácet hlavu. Už jen fakt, že jsme s nimi letos ztratili 4 body za dvě remízy hovoří o tom, že „United Forces“ florbal hrát nezapomněli.

Osmí Kamikadze unikli hlavně z barážové pasti a finálovou část si spíše užívali. Bojovně hrající mužstvo, které jde leckdy na hranu tvrdosti, ale na druhou stranu budu hrát radši proti nim než Myšákům. Navíc jejich vítězství nad Vikingy nám přineslo titul. Jako perličku se sluší dodat, že před touto sezónou je znatelně „vykradl“ GM Vikingů, když přetáhl hned trojici klíčových borců do modro-černého dresu a hlavní měrou tak přispěl k pozdějšímu stříbrnému úspěchu.

Baráž jen telegraficky. V první lize se udrželi Myšáci a Sokol Předměřice. Naopak dolů jdou Jokers z Jaroměře, kteří se těsně neudrželi na úkor Lva Chotěboř a Patriots Hradec Králové. Na nováčky se v nové sezóně těším a jsem zvědav jak bude v reálu vypadat přechod o „patro výše.“ Uvidíme…

V každém případě všem soupeřům děkuji za pěkné sportovní zážitky i výkony v sezóně 2012/13, která byla zatím zřejmě nejkvalitnější ze všech pěti ročníků FLAHK. Model se osvědčil, profesionální rozhodčí značně pozvedli úroveň soutěže, stejně jako příliv registrovaných a mnohdy ligových hráčů. Takže už se těším na podzim 2013, až zase zkřížíme hokejky a já natáhnut rukavice.

A teď už „Vorviho“ seznam, který nás provede týmem vítězů:

4 – Tomáš Prouza / 15 0-1-1 2

Alternující bek a v případě potřeby i útočník, který si připsal 15 startů a jednu přihrávku. Výborný parťák do kabiny a typický týmový hráč, který zná a respektuje svoji roli v týmu. Na hřišti rychlý a neúprosný „pes obranář.“

V soukromí vyznavač řádu Létajícího koberce.

5 – Ondřej Špalek – A / 24 9-10-19 2

První centr a tradiční dvojče Michala Skrovného. Letos slevil z celkového počtu asistencí a nevyhrál trofej pro nejlepšího nahrávače, ale 100% šlapal pro tým a naopak z jeho 9 zásahů byly některé rozhodující a přinášely důležité body.

Inovátor a taktik týmu, kterému nesmíte dát do ruky tabulku hřiště a fix…

Rekreačně provozuje In-line bruslení.

10 – Tomáš Bouz / 27 2-4-6 2

Trochu nenápadný útočník co se týče statistik, ale jen těžko docenitelný přímo na hřišti. Když má den, neexistuje hráč, který by mu dokázal směrem dozadu utéct. Důrazný, rychlý, libující si ve hře podél mantinelu. Dokáže nebezpečně vystřelit zápěstím i ze značné vzdálenosti. Klidná síla týmu. Pokud už jej uvidíte rozlobeného, tak si buďte jistí, že to bude kolem lítat.

12 – Jan Šveiger / 3 0-0-0 0

Štírek útoku, který svýma šikovnýma rukama a pohybem dokáže udělat pořádný průvan v obraně soupeře. Letos jej bohužel pořádně do hry nepustila nemoc, takže i 3 utkání, které s námi absolvoval jsou jeho osobním vítězstvím. Také dokonalý týmový parťák, který „žil“ celý rok s mužstvem, i když nehrál.

Přejeme rychlou rekonvalescenci a těšíme se na návrat do týmu!

13 – Ondřej Dušek / 27 4-2-6 0

„Chuck“ plní stále svou roli pravého křídla v první lajně vedle Ondry a Michala.

Za ty roky dokonale vypiloval hru v předbrankovém prostoru, kde správně čeká na odražené balóny a přihrávky od výše uvedené dvojice. Často hraje hlavou a to doslova. Výborně dokáže uklidnit hru a podržet míč. Opět hráč, který nezkazí žádnou srandu i kdyby byla na jeho úkor, takže sůl kabiny. Jinak také náruživý cyklista.

16 – Michal Skrovný / 27 24-16-40 0

Tornados jsou Michal Skrovný – tak tohle zřejmě uslyšíte pokud se zeptáte na FLAHK u jiných týmů. Jenže já dodávám – Michal Skrovný je součástí TEAM TORNADOS a jeho úspěchy jsou odrazem hry celého týmu. Náš „snajpr“ hraje prvním rokem mimo FLAHK i registrovanou soutěž za Innebandytos B a měl nabitý program. Rozený střelec s výborným držením a pokrytím míčku se letos dostal vysoko i v tabulce nahrávačů. Jak řekl při předávání cen Jířa: „Už to není to co dříve“, ale i tak to bohatě stačilo na vítězství v KB, střelcích i k zisku ceny pro nejužitečnějšího hráče soutěže. Střelbu má v genech – je příslušníkem AČR u 43. vmpr v Chrudimi.

19 – Martin Pova / 12 6-1-7 0

„Matty“ posílil tento rok náš útok a ve dvojici s Koubkem značně zvýšil údernost druhého útoku. Pamatovat si budeme hlavně jeho střelu s dvojité otočky proti Lavinám, která rozhodla o výhře 1:0. Já už mu neřeknu jinak než „Pirueta Sindy“. Technický a rychlý hráč, který má tvrdou a přesnou typickou florbalovou střelu tahem.

22 – Veronika Zapadlová / 2 0-2-0 3,00

Brankařská dvojka týmu absolvovala křest ohněm ve druhém kole v možná nejhorší době z celé sezóny. V mužské soutěži se rozhodně neztratila a je možné, že za pár let si budu balit kufry. Dobrý postřeh a flexibilita. Zcela opačný styl chytání proti Radimovi založený na neustálém pohybu.

33 – Lukáš Vodák / 27 2-4-6 4

„Doktor“ je nejspolehlivější bek týmu, který sice neoplývá rychlosti, ale vše vynahrazuje herním přehledem a předvídavostí. Není mu cizí hra do těla, ale dokáže také překvapivě zaútočit. I když to většinou přenechává svému parťákovi v obraně Martinovi. Jeden z tmelících prvků v týmu, nezkazí žádnou legraci. Pověstný svými hláškami v jakékoliv situaci a schopností vypít půllitr piva za dvě vteřiny. Nebo méně?!?…“To tě prostě musí bavit.“  Mimo florbalu hraje ještě malou kopanou.

37 – Jaroslav Hrůza / 23 5-4-9 0

„Hrůzič“ dosáhl nejlepší bodové sezóny ve své florbalové kariéře, což se odrazilo 3. místem v KB obránců FLAHK. Na beku vyniká bojovností a stejně jako „Doktor“ přehledem, kterým dohání menší rychlost. Před brankou soupeře se pak mění v „zabijáka,“ který se nebojí schytat nějakou tu ránu, když cloní před gólmanem. Dokáže si také pěkně naběhnout přímo z beku na přihrávku zpoza branky. Největší gurmán a kuchař v týmu, který bych mohl dělat pro Michelinského průvodce.

42 – Radim Špalek / 25 18-5-2 1,08

„The Whale“ neboli také Mr. Chessman. Po loňské nepříliš povedené sezóně, kdy jej podržel tým, mu letos důvěru splatil zejména v druhé části ročníku. Nehýří efektními zákroky, ale když se vyvaruje chyb je jeho styl ve spolupráci s výborně fungující obranou modro-bílých dost efektivní a přináší dlouhodobě dobrá čísla do statistik. Chytá pozičně a silnou stránkou jsou samostatné nájezdy, kde má dlouhodobě kladnou bilanci. Jinak také rejpající bloger týmu a věčný komentátor dění + stále ještě spotter na poloviční úvazek.

73 – Jiří Zedka – C  / 27 7-2-9- 4

„Jířa“ je stabilní kapitán týmu a hlavně největší „hybná páka“ a „motor.“

Mimo toho je to samozřejmě hlavní organizátor FLAHK, takže jej občas podezřívám z toho, že se dal naklonovat, aby to všechno stihnul. Na hřišti těží ze své rychlosti, díky které se dokáže dostat až do zakončení před branku. Na druhou stranu tím někdy trpí jeho obranná hra. Letos nastupoval s „Hrůzičem,“ takže na hřišti v tu chvíli býval takřka 5ti členný útok.

Stejně jako Radim jezdí fotit letadla a dlouhou dobu dělal screenera (posuzovatele fotek) na jednom nejmenovaném prestižním webu pro letecké fotografie.

74 – Tomáš Jakoubek – A / 23 12-4-16 2

„Koubek“ alias „Osický Expres“ je druhý centr týmu, který udává prim v druhé lajně. Inteligentní hráč s nebezpečnou střelou, jehož specialitou je bekhendová otočka přes beka. Často však raději přihrává a chce „vyšperkovat“ celou akci.

Pohodář, který nejen nezkazí žádnou srandu, ale často je iniciátorem různých žertíků. Mezi hráči týmu jednoznačně nejúspěšnější exekutor trestných střílení (které nám jinak zoufale nejdou, že). Nyní čerstvý otec na plný úvazek (nebo částečný ?!?)

75 – Martin Špalek / 26 0-7-7 0

Důrazný a rychlý bek, kterého podezřívám, že díky podpoře týmu Chicago Blackhawks má „Černého jestřába“ vytetovaného snad i na nejmenovaném místě, aby měl jejich symbol neustále na sobě. Dříč týmu, na kterého je v zadních řadách spolehnutí. Dokáže nebezpečně zaútočit a zapojit se do kombinace, ale vzápětí už je na druhé straně a před vlastní brankou blokuje střelu soupeře. Pokud bych měl počítat blokované střely, tak by musel Martin jednoznačně vyhrát. Po právu je v 2. All Stars týmu FLAHK pro tuto sezónu. Jinak také administrátor facebooku a tvůrce většiny banerů a motivačních videonahrávek.

Typicky týmový hráč, na kterých stojí celý náš tým.