Vysokohorské soustředění - Sedloňov 2009

Po listopadovém vítězství v H-centru padla poprvé myšlenka uspořádat zimní sešlost celého týmu a rodinných příslušníků, pojatou jako oslavu po předchozí úspěšné jarní víkendové akci na letním sídle GM Jiřího Zedky. Z nabitého kalendáře týmu se nejvíce hodil víkend včetně pátku od 16.-18. ledna a z výběrového řízení se podařilo vedení zarezervovat malebný penzion v Sedloňově na svazích Orlických hor nedaleko od Deštného. I vzhledem k nepříliš vydařenému poslednímu turnaji v Předměřicích se tento víkend optimálně hodil k doladění formy, probrání taktiky, rozboru videí a hlavně potrénování. Akce se zapsala do dějin Tornados jako „Vysokohorské soustředění – Sedloňov 2009“.

Nadešel očekávaný pátek. Jako předvoj dorazil již po poledni do penzionu urostlý bek Jirka Krátoška se svojí přítelkyní Hankou, vyřídil nutné formality a provedl rekognoskaci oblasti, zázemí a vybavení budovy a informoval GM Jiřana Zedku. Ten po fanatické představě, navozené po shlédnutí propagačního materiálu, očekával interiéry téměř shodné s dubajským Burž-al-Arab, byl nejprve mírně zklamán a uvažoval o resignaci. Ale Jirka Jiřana ujistil, že se jedná jen o nedostatky v detailech, sauna, bazén, školící a obývací sál včetně jednotlivých pokojů jsou v pořádku a účel plnohodnotně splní. Jiřan se tedy s manželkou Simonou – první dámou Tornados, čtyřletým synkem Fílou a prvním centrem týmu Ondrou Špalkem na palubě po střechu zarovnaného vozu vydali na cestu. Jako stín je následoval vůz dalšího Hradečáka a kanonýra Michala Skrovného s manželkou Evou, kteří si užívali pokojné cesty s roztomile spinkajícím synkem Míšou. Oproti tomu v prvním vozidle probíhala na zadním sedadle nerovná bitva o bagetu mezi hladovým Ondrou a malým Filípkem Zedkou. Ten všem atakům staršího soka odolal, a poté co již sám nemohl, se rozdělil. GPS navigace pracovala skvěle, ale přesto se dvojice černých vozů ocitla v podhůří Orlických hor nepochopitelně v jiné vesnici a vše zachraňoval, ústní navigací již ubytovaný Jirka. Po příjezdu došlo k uklidnění, prostory byly i přes nějaké nedodělávky celkem v pořádku a penzion útulný. Brzy následoval i příjezd brankářské opory Radima Špalka, který s sebou přivezl i další hvězdu Tomáše Jakoubka a nejmladšího hráče týmu, nadějného beka Martina Špalka s přítelkyní Luckou. Zábava se příjemně rozjela, ale stále jsme se nejvíce těšili na příjezd posledního účastníka – rtuťovitého útočníka Tomáše Bouze. Ne snad ze zvědavosti na jeho přítelkyni Ivetu či z neudržitelného těšení se na Tomáše, čímž nijak nechci snižovat Tomášovu oblíbenost, ale Tom ve svém voze vezl očekávaný poklad – 50 litrový sud plzeňského chmelového moku. Když se pod okny objevila světla, vyprahlá skupinka čekajících hráčů vyběhla s ovacemi v ústrety. Iveta zprvu potěšena, jaké to gentlemany má Tomáš za kamarády, začala podávat zavazadla, ale Koubek s Radimem s nepříčetným výrazem vyhrabali sud a s lehkostí pírka s ním vyběhli na terasu, kde již Ondra s Jirkou téměř z rozběhu narazili pípu. Pomoc se zavazadly tedy zbyla na Jiřana, který se ale bezprostředně poté zapojil do zlepšování pitného režimu s celým týmem také. Lehká večeře následovala již během sledování sportovních programů. Radim se ukázal jako profesionální a pozorný muž v domácnosti, obětavostí a nezištnou pozorností rozdával a poté sklízel po večeři, případné nehody v kuchyni odstraňoval s lehkostí a umem profesionálního číšníka. Nebyl čas otálet a ještě téhož večera se tým zapojil do intenzivního tréninku. Čtveřice Martin, Ondra, Koubek a Jirka zahájila kondiční přípravu v bazénu. Prováděla splývání, potápění, rychlostní plavbu, náročný běh po dně na délku bazénu a dálkový běh do kola. Ač to bylo místním domovním řádem nedoporučováno, stále se čtveřice vzorně napájela energetickými a iontovými nápoji, střídajíce se individuálně v sauně. Náročný trénink pochopitelné střídali i vtipné a odpočinkové přestávky, kdy si dvojice bratrů z Infrasauny udělala kabinku Vox-populi. Následovala humorná parodie na film „Zachraňte Willyho, kdy se Jirka s Ondrou jali předvádět bílé velryby a vše zakončilo kvalitní vystoupení mužských akvabel. Tento náročný vodní výcvik bedlivě sledovala a zápisky pro vedení dělala první dáma Simona a fotodokumentaci pořizovala Lucka. Ve stejné době se druhá část týmu, ve složení Hanka, Radim, Michal s Evou, Tomáš, Iveta a poznámky si dělající GM Jiřan, zabývala naopak mentální a psychologickou částí soustředění, rozebírala zápasy, taktiku, strategii a příležitostně zapojila i inteligenci rozvíjející společenské hry. Po absolvování nařízeného tréninkového plánu se jednotlivci po splnění ubírali k odpočinku, náročný první den zakončil Jiřan s Jirkou a lahví Becherovky až o půl páté ráno i mimo jiné po důležitém rozboru defenzivních taktik.

Sobotní denní teambuilding byl zahájen před desátou hodinou, na programu byla individuální kondiční příprava. Velký dík patří především ženám – Simče a Evče při zajišťování snídaně a úklidu víkendového centra. V průběhu dne se jednotlivé dvojice či skupinky vydali za individuální činností. Ondra s Jirkou a Hankou podnikli dálkový výjezd na běžkách, kde Ondra vedle běžecké stopy často otiskával i své tělo, ale přesto s Hankou Jirkovi ujížděli. Tomu byl na chvostu partnerem pouze zbytkový alkohol z brzké ranní diskuse. Jiřan se Simčou a Filípkem a Martin s Luckou vyrazili, ať už aktivně či jako odborní pozorovatelé na sjezdové lyžování, Tomáš s Ivetou se věnovali snowboardingu, Michal s Evou a Míšou se po náročném týdnu zabývali turistikou a Radim a Koubek se věnovali nejspíše posilovně a regeneraci na penzionu. Martin s Jiřanem aplikovali i do tréninkových metod, leckdy až kaskadérské skoky volným pádem do závějí, příhodně nazývané „vozembouch“. Blížil se druhý večer a opět náročný program. Ten již byl z větší části pojat kolektivní formou. Došlo i na náročný vodní volejbal, hraný nejprve ve dvojicích, ale po dalším rozdělení se hrálo tři na tři. První favorizovaná trojice ve složení Ondra, Jirka a Radim, změřila své síly s trojkou Koubek, Jiřan a Lucka. Na vše dohlížel velmi pozorný a rovný sudí Martin, který i sám musel být překvapen z konečného vítězství outsidera. Dva hrdinové z poraženého týmu – Ondra a Jirka – důstojně přijali sázku a porážku a téměř nazí jen v plavkách vyváleli svá těla před penzionem ve sněhu. Tento otřesný a husí kůži nahánějící okamžik je však zachycen pouze na dvou nekvalitních fotografiích Simči. Ta však vodní zápas zaznamenala na video a případným kvalitním sestříháním natočeného materiálu a následnou úspěšnou mediální prezentací by byl tento sport jistě atraktivním přínosem pro nadcházející letní olympijské hry. Poté se celý kolektiv přesunul do společenské místnosti, rozlosoval se do tří skupin a jako další část soustředění byla aplikována vědomostní soutěž. Hra, rozvíjející důvtip, pohotovost, myšlení, improvizaci, týmovost a bojovnost, známá jako Aktivity. Hřebem večera byla atraktivní a zábavná sněhová sjezdařská show na libovolném prostředku. Okolo druhé hodiny ranní byla již ztichlá a potemnělá vesnice Sedloňov svědkem originálního sjezdového klání, například na pánvích, někteří pánové použili třeba i jen pytle (igelitové), ale po zapojení se regulérních sportovních vozů do závodu, v podobě plastových dětských pekáčů, vyjel na sjezdařskou trať Safety Car s posádkou Koubek a Jiřan a závod byl zrušen. Uplynul sobotní náročný druhý večer a opět kolem půl páté tréninkový maratón skončil. Nedělní dopoledne se již neslo pouze v odpočinkovém duchu, provádělo se společné fotografování na sněhu, úsměvy, vtípky, laškovně občas prolétla sněhová kulička a chystali jsme se k návratu. Snad jen za zmínku stojí, kdy se věkově nejmladší trojice hráčů ve složení Martin, Jirka a Ondra snažila trojce Koubek, Jiřan, Radim demonstrovat pravděpodobně jednu z bitev Finsko-Ruské zimní války a výsledkem této rekonstrukce bylo celkem jednoznačné vítězství zkušenějších matadorů, kdy se ve sněhu povalovaly vesele laškující dvojice užívající si sněhu. Jiřan nejprve Jirkovi téměř nasadil na hlavu jako sněhulákovi obří kouli, ta se však rozpadla, z větší části Jirkovi za krk, a poté oba upadli do závěje a došlo spíše k uzavření příměří. Zato Radim předvedl svoji bojovnost a urostlou postavu a velmi přátelsky dal mladšímu bratrovi Ondrovi ochutnat dosyta Sedloňovský sníh. Pozadu nezůstal ani Koubek, který až za silnící doběhl nejmladšího Martina, umě jej zasedl a téměř zahrabal do závějí.

Co říci závěrem? Ať se zdají některé zážitky a tréninkové metody nereálné, až bláznivé či sarkastické, „Vysokohorské soustředění – Sedloňov 2009“ bylo touto realitou. Věříme, že se všem líbilo, dodalo spousty zážitků a vzpomínek a bylo jen a jen přínosem pro naši výbornou partu. Protože tým Tornados není jen několik kluků v tričkách s hokejkami a honící se za balonkem, ale jsou to i ti nám blízcí, naše manželky, přítelkyně, kamarádi a děti. Ti, kteří nám fandí, jsou s námi i když se nedaří, podporují nás v tomto sportu a díky tomu jsme všichni jeden velký tým. A v tom je a do budoucna může být naše síla…